A mezi prací se mi podařilo ukořistit pár chvil a věnovat je Verče Kočce z Prahy(nejsem si jistá, ale mám takový pocit, že na prvním masopustu byla za kočku a jak jsme se tam všichni ještě neznali jmény, byla to zkrátka Kočka a jak čas plynul, už jsme vyzvěděli, že křestní jméno Kočky je Verča, ale to už nezměnilo nic na tom, že je to Kočka)!
Už dlouho jsme měly s Bárou v plánu se za Verčou vydat, protože se nám po sobě stýská a aby naše stýskání se nebylo dostatečně živeno... Verča totiž napsala, že se celý měsíc do Lodžie nedostane, nezbývalo tedy nic jiného, než abychom se my vydaly za Verčou!
Termín bylo jednoduché vybrat, Bára měla v Praze supervizi a já měla ten den v Kauflandu ranní. Když jsem si nakráčela s batohem s nezbytnými věcmi k přežití na jednu noc (ano, jsem holka, takže jsem zvolila velmi objemný batoh) a ptala jsem se infačky, zda mi musí označit (olepítkovat všechny věci, které si nesete dovnitř s datem a podpisem - abyste si je náhodou nevzali v nějakém z regálů) úplně všechny věci a ukázala jsem na ten k prasknutí narvaný batoh, odpověděla mi s trochou zoufalosti v hlase:"Ano". - Tak jsem navrhla jednodušší řešení, že si zkrátka batoh nechám mezi věcmi odloženými ostatními lidmi a vyměnila jsem ho za pouhou kartičku s číslem (nebezpečí dnešního dne č. 1 zažehnáno).
Pak už jsem si sedla do autobusu a kdo se mě to nezeptá, jestli mám místo (pravé jméno neznám, pro mě je to mladá, pěkná paní učitelka ze ZUŠky, - bílá kočička, kterou táhly o druhém Jičínském masopustu její žačky s flétničkami v rukou a na vozíčku - myší spřežení). Cesta s někým známým uběhne vždycky rychle... (když jsem takhle jela s Ivetou do HK na přijímačky, jela s námi autobusem dokonce i Bára a Prochor :D). V Praze mi pak chvilku trvalo, než jsem se spojila s Bárou, kam se mám metrem přepravit (já!!! sama!!! - ale to už jsem měla nacvičené z přijímaček :D). I dohodly jsme se tedy na jedné zastávce, kde mám vystoupit, vystoupila jsem (nebezpečí č. 2 zažehnáno), ale bylo to takové bludiště, že jsem zvolila takovou taktiku, že se pokusím vyjít na povrch zemský a najít nějakou význačnou pamatáku, o které budu vědět, jak se jmenuje a podle ní si mě už Bára najde, což nakonec nebylo vůbec nutné, protože jsem zkrátka vyšla z metra, chvilku přemýšlela, kterým směrem se vydat a vyšla jsem u Newyorkeru a najednou na mě z boku bafla Bára. :) (nebezpečí č.3 zažehnáno)
Pak jsme se pomalu přesunovaly pěšmo (pršelo) na místo setkání s Verčou a pak už jsme šly všechny tři na nákup (kde se nám podařilo se všem třem navzájem ztratit a trvalo nám snad dobrých dvacet minut, než jsme se zase našly, kdy Verču jsme našly už s košíkem plným k prasknutí a samy s Bárou jsme hledaly Rubín :D s jednou tabulkou čokolády v ruce).
Dámská jízda to byla příjemná, jenže co takový holky asi tak budou řešit, jasně že po čase dojde na chlapy, ale k nim já moc co říct nemám, tak jsem spíš poslouchala a o to větší jsem měla radost, když se nám Verča Kočka přiznala, že taky někoho poznala :)!
Když jsem pak s Bárou vyšly z autobusu v Jičíně, samozřejmě jsme zase potkali tu, kterou o Jičínském masopustu táhlo myší spřežení. (Ta Česká republika je fakt jedna velká vesnice...)
Žádné komentáře:
Okomentovat