Ono sehnat brigádu, která je aspoň DOBŘE zaplacená a u které víte, že peníze vážně dostanete, je vcelku nemožné.
Za ty roky už jsem stávala každý den v půl čtvrté ráno, abych do půl osmé rozvezla na kole noviny. Také jsem dělala u pásu dvanáctky za 40korun za hodinu,...
A nejbáječnější brigáda, kdy jsem zaskakovala za kamarádku a chodila fotit čerstvě narozená mimina do porodnice.
A teď jsem si řekla:"Dost! Štěpáno, najdeš si pořádnou brigádu a vyděláš si hodně peněz!(peníze teď potřebuju čím dál víc, ono tak bohatej kulturní život není lehký uživit a pak taky není lehký ukojit svou znovu probuzenou žonglérskou vášeň - neboť mám už seznam všech žonglovátek, které si chci obstarat a to nejsou žádný rohlíky...).
I sestra mne vpravila do jednoho nejmenovaného, velkého supermarketu k obslužnému pultu u uzenin, sýrů a salátů, kde tedy trpím, nebo spíše jsem trpěla. Člověk by neřekl, že není možné, aby to nebyla brnkačka, ale je to vcelku fuška. PRvní dny byly vážně jako dny strávené v pekle (nebo tak bych si je aspoň představovala). Uvržena v naprostém chaosu a takové prkotiny, jako odtrhnout igelitový pytlík, do kterého chcete vložit salám, se zdály být nepřekonatelné (ono v těch gumových rukavicích a odlepit od sebe ty špatně strojově rozříznuté strany pytlíku...).
Ale s dalšími a dalšími dny jsem techniku rychloodtrhávání a rozlepování igelitových pytlíků natolik vychytala, že mě spíše obtěžovaly kódy (každý salám a sýr musíte zapisovat do váhy pod kódem), nebo nandávání salátů (salát ze stresu rozkydaný po všech okolních salátech, po samotném kelímku zevnitř i zvenčí, po pultu a nakonec i po váze) a sýrů (ve tkerých se vůbec nevyznám a zpravidla je kupují ti lidé, kteří v nich přehled mají) nebo z balení uzené makrely do už tak malého pytlíku (vždycky mi vykukovala ven ploutvička).
Ale lidé bývaji trpěliví a párkrát se mnou soucítili a když viděli, jak jsem zoufalá, nevadilo jim, že jsem se o 5 deka sekla.
Po těch dvou týdnech jsem už zjistila, že být plna energie a usměvavá se vyplácí, protože se s vámi pak lidé baví, prohozují vtípky a nevadí jim váš nepřesný odhad. (teď jsem si vzpoměla na vlasatého pána, cca 40let, který kupoval dva druhy salámů a špekáčky a nakonec řekl:"To není pro mě, to mám pro kočky, jen ať si dají do nosu,... bude víkend... Já tohle nejím víte, já jsem slavný bylinkář." Se zápornou odpovědí na mou otázku:"Další přání" naše velmi zajímavě se vyvíjející konverzace, bohužel, utichla).
Dnes se povedlo to, že došly i malé kelímky na saláty (takže ti lidé beroucí na oslavu třeba 4 druhy pomazánek po 20 dekách dostaly dva vzduchem objemné balíčky - nehledě na to, že už druhým týdnem chybí víčka, takže s každým kelímkem musíte k celofánové baličce a každý balit zvlášť... a když jsem přišla ráno do práce, hledám krabici s rukavicemi velikosti L, protože mám vážně velké ruce a byly jenom S, dokonce i v zásobovací skříni mezi těmi 30ti krabicemi nebyla krabice s žádným jiným písmenkem než S, tak jsem měla mezi prsty třícentimetrové blány, které velmi rády praskaly a má vrchní bříšká se s nandáváním každého druhého salátu nebo salámu prodraly z rukavice ven... - báječné strávit polovinu pracovní doby soukáním svých rukou velikostí L do rukavic velikosti S...)
A já si říkám:"Štěpánko, v klidu, to zvládneš, ono ti to půjde líp a ty peníze si vyděláš a ještě to tam začne bavit!" ......................................................- už aby to bylo!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat