Člověk by neřekl, že na brigádě zažije i nějakou tu srandu. V očích vedoucí nebo starších spolupracujících by to sranda rozhodně nebyla, ale že jsme na směně byla zrovna mladá parta, z katastrofy katastrofa nakonec nebyla... Vedle nových nezajetých brigádnic tam byla jedna mladá stálá, která má pro mě velmi pikantní slovník a k jejímž nejoblíbenějším slovům patří, mi do nástupu na tuhle brigádu neznámé, slovo "hegeš" používané v těch nejméně pro můj žaludek schůdných situacích, další má spolupracovnice pro ten den byla moje ségra a holka, která je zkrátka od rány a s ničím ale vůbec s ničím se zrovna dvakrát nepáře a to ani s lidmi. Takže parta se tam sešla vyjímečně fajnová.
Ten den byl docela solidní fofr, lidé neustále chodili a já nejen, že jsem měla obsluhovat, dokonce jsem v tom chaosu měla stíhat ještě doplňovat saláty, které mizely světelnou rychlostí. Věřte, je jich hodně a když pak přijde člověk pořádající oslavu a vezme si pět salátů a pomazánek po půl kilech, vaše předchozí práce přišla naprosto vniveč. Ten den takových lidí chodily zástupy a tak jsem víc doplňovala, než jsem obsluhovala a obsluhovat jsem šla tehdy, když jsem si chtěla chvilku odpočinout (u obsluhy si většinou člověk moc neodpočine - lidi chodí furt).
A byl by to docela běžný den, běžná směna, jenže... Celý den jsem koukala na salát "Rumcajs" a nechtělo se mi ho doplnit, neboť není v takové té krásné uzavíratelné krabici, ale je v takové té neforemné krabici, bez víčka, kterou musíte po každém doplnění spešl zabalovat na baličce a tím samozřejmě zdržovat hlavní "sýrařku", která na ní balí řezy sýrů a když přijdou vadná víčka, která nesedí na kelímky, což je velmi běžný jev, balí se na této baličce i každý kelímek oliv, pomazánek, salátu, slanečkových řezů, bryndzy,... (jednoho dne se dokonce stalo, že došla i víčka a to byl teprve nářez, jít balit každý kelímek zvlášť... a vůbec, další týden se dokonce stalo, že došly malé igelitové sáčky, do kterých se balí salámy, a zbyly jen ty velké sáčky, do kterých by se deset deka salámu dalo zabalit desetkrát, to bylo také veselé, ale to už jsem trochu jinde...). Neustále jsem chodila kontrolovat toho Rumcajse, zda ho je stále dostatek, aby po řádném rozmazání zakryl dno misky (to se dělá, když se vám to nechce doplnit, ale musí to vypadat, že je ho stále dost), jenže pak už ho někdo dobral, takže jsem ho přeci jen musela jít doplnit... Nastalo tedy to, do čeho se mi nejvíce ten den nechtělo - musela jsem jít doplnit Rumcajse.
Rozvážně jsem se vydala k boxu pro tu velkou, bílou, neforemnou krabici opatřenou datem rozbalení, dala si ji na stůl, šla jsem si do pultu pro misku s po dně pečlivě rozmazaným Rumcajsem a začala jsem doplňovat. Fronty obsahovaly stále spoustu lidí a ostatní doplňovačky zrovna také obsluhovaly. Doplněno. Čapla jsem tu teď už plnou misku Rumcajse a vsunula ji mezi ostatní saláty (ono jsou to takové puzzle a ty cesulky tak rády padají do ostatních salátů, když je vytahujete nebo naopak vracíte zpět). A teď jsem ještě musela tu neforemnou krabici ze stolu opatřit novým datem a jít ji zabalit k baličce, mrkla jsem k ní, zrovna byla volná! Super! S Rumcajsem jsem k ní okamžitě přiskočila ale před baličkou jsem se střetla s dalšíma třema lidma, kteří měli s volnou baličkou stejné úmysly - se sýrařkou a dvěma obsluhujícíma od salátů, které potřebovaly pojistku na netěsnící víčka, byla jsem tam o setinu vteřiny dříve, vyměnili jsme si pohledy:"Budu hned! .... Fakt!". Snažila jsem se Rumcajse rychle zabalit, přes jednu stranu, ano kolmo přes druhou (přesně jsem si vybavovala, jak mi tento složitý proces vysvětlovala jedna stálá.. "A aby se ti to nerozbalilo v boxu, tak to takhle chytni a prostě to otoč a vem to třeba dvakrát dokola, jo?")
Jo!
Ne!
V moment přetočení krabice neudržely ty dvě vrstvy salát uvnitř krabice a salát se začal řinout z krabice přes baličku, stůl, šuplík stolu, příčku stolu rovnou na zem v doprovodu velmi nevábných zvuků, které si získaly pozornost nejen nás zaměstnanců, ale i většiny ve frontách se nudících lidí. Hrobové ticho... Zvedla jsem od té "pohromy" oči ke stálým (co mám jako dělat), i oni si vyměnili pohledy... podívali se zpět na mě, podívali se na čekající lidi ve frontách, podívali se na mě..... a chytli výtlem "TO JE HEGEŠ!" "Hmmm, kvalitní materiál, to byla pořádná večeře" "Teda Štěpánko, to sis nemohla odběhnout na záchod?" "Ale to fakt vypadá jako blitky!" "TO JE ŘÁDNEJ HEGEŠ!" a to už jsme se smáli všichni, já pohotově odbíhala do přípravny pro kýbl s hadrem, abych odčinila tuto pohromu a dál nezdržovala tu už tak dost zdrženou baličku. A ten den jsem se naučila, jak se dělají odpisy... (to zkažené, oschlé, nepoužitelné jídlo)
