Isa s Lu jsou naštěstí oproti mě posedlé plánováním, však také studují management, takže zamluvily auto, zabookovaly hostel v Luxembourgu, našly zajímavé památky k návštívení včetně města Vianden po cestě do Kölna. Problematické bylo sehnat volný hostel pro čtyři osoby ze soboty na neděli v Kölnu, následně holky objevily informaci, že se ten víkend v Kölnu odehrává festival Kölner Lichter a tudíž nám nezbývalo nic jiného, než opepřit své dobrodužství couchsurfingem. Najít ubytování u někoho doma pro hned čtyři osoby....? Na poslední chvíli nám odpověděl Philipp a už to vypadalo, že plán našeho roadtripu je kompletní.
V pátek ráno jsme s Lu šly pěšky asi pět kilometrů pro pronajaté auto Opel Corsa. I když nikdy předtím neřídila šest v hodin v kuse, důvěřovala jsem ji, protože několikrát zmiňovala, že jí řízení chybí, a to by přece nechybělo člověku, který je ze řízení vystresovaný. Brazilci jsou nedochvilní, a tak jsme musely čekat ještě přes hodinu a půl na Isu, než jsme mohly konečně vyrazit. Naskládaly jsme se do malého autíčka a vyrazily vstříc Merseburgu. Z mých řídicích dovedností bylo cenné především know how, vysvětlovala jsem Lu, proč na dálnici auta v pravém pruhu nemohou být rychlejší než ta v levém pruhu, Pak se ještě zeptala, co znamená bílý trojúhelník s červeným rámečkem a červené kolo s bílou vodorovnou čárou,... a už jsem byla prakticky bez obav.
Jeden peprný zážitek na nás čekal hned u první čerpací stanice, kde jsme chtěly dotankovat. Lu s autem najela k automatu a pak konstatovala, že tu není nikdo, kdo by nám natankoval, že obsluha v Brazílii tankuje standartně, že ani nemusí vystupovat z auta. Vysvětlily jsme si, že musíme natankovat samy, ale ve chvíli, kdy chtěla vystoupit z auta, zjistila, že najela vlastně docela blízko, zkusila se protáhnout deseti centimetrovou škvírou, ale nezadařilo se, přeparkovala tedy, aby mohla z auta vystoupit. Pochopitelně jsme si jako auto plné holek, které přeparkovalo, vysloužili značnou pozornost všech přítomných. Poté holky zjistily, že tankovací otvor je na druhé straně auta, i přesto vyzkoušeli tankovací pistoli natáhnout, ale nedařilo se, musely jsme tedy přeparkovat znovu. Isa zůstala venku a přešla na místo k jinému automatu kde tancovala a držela nám tak rezervaci místa. Při tankování pochopitelně nemohla chybět dokumentace telefonem, protože i to byl pro holky z Brazílie zážitek. Další úvahu, odjet s autem před placením na parkoviště, jsem uvedla na pravou míru.
K večeru se nám bez většího bloudění a poslouchání brazilské hudby podařilo dojet do Luxembourgu, kde jsme zanedlouho našly i hostel uprostřed města, kde jsme měly strávit noc. Padala tma a jednohlasně bez diskuzí jsme se i přes únavu z více než šestihodinové cesty vydaly na večerní procházku městem. Obdivovaly jsme nasvícené mosty a staré části hradeb, užívaly si rozličných výhledů na osvícené město. Rušné bary a ulice nás přilákaly svým hlukem. Isu zaujal jeden sklípek, kam i přes cedulku oznamující soukromou akci vstoupila a my všechny pochopitelně za ní. Jednalo se o maličkatý sklípek v zemi, a jak nám majitel zanedlouho vysvětlil, jednalo se o pivní klub, který však už zavírá, ale že se jistě uvidíme za chvíli v jiné hospůdce, kam nám doporučil cestu, kde čepují na padesát druhů piv, které musíme ochutnat. Bez soustředění se na cestu jsme procházely uličkami a nakukovaly do všemožných hospůdek a barů, všude bylo živo, většinou lidé seděli v hospůdkách se starým nábytkem po tmě, při svíčkách a postávali u hrajícího piana a zpívali. Byly jsme naprosto ohromené noční atmosférou města, které oplývalo různorodostí. Aniž by to byl náš záměr, nakonec jsme se usídlily v jednom barů z naprosto úžasnou atmosférou, kde jsme povečeřely pizzu a holky ochutnaly pivo, netrvalo dlouho a dorazil i majitel soukromého pivního klubu. A protože čas pokročil a chýlilo se k půlnoci, vydaly jsme se směrem k hostelu. Zaskočily nás ulice, které byli ještě plnější lidmi a dav u jednoho z klubů Isu magneticky přilákal, v další chvíli, jsme tancovaly dva metry od Dj v přeplněném klubu a užívaly si noci až do dvou do rána, kdy jsme usoudily, že nás přeci jen čeká ještě kus cesty zítra.
Spolu se dvěma Číňankami matkou a dcerou jsme v hostelu znaveny upadly v tvrdý spánek a vzbudily se až v poslední půl hodinu k snídani. Po vydatné snídani jsme se vrátily do města stejnou cestou a užívaly si docela jiné atmosféry, než včerejšího večera. Casemates du Bock, Viaduc, Place d´Armes, Palais Grand Ducal, Place de la Constitution, Statue de la Granda Duchesse Charlott, Dent Creuse,... zaroveň jsme měly štěstí, že v Cathedrale Notre Dame byl zrovna varhanní koncert, nasály jsme atmosféru a vydaly se najít čokoládovnu, kde jsme nakoupily pár pralinek a po líné procházce zpět k hostelu jsme pokračovaly směrem k lucemburskému Karlštejnu - hradu ve Vianden, který byl vybudován v jedenáctém-třináctém století a je rodištěm českého krále Jana Lucemburského.
Následoval přesun směrem město Köln. GPS navigace nás navedla přes lucemburský venkov do německého venkova, užily jsme si pohledů do malebných údolíček a na sedmou hodinu večer jsme dohledaly dům našeho couchsurfingového hostitele. Phillip a Jonas nás přivítali doslova s otevřenou náručí a ledovou kávou se zmrzlinou. I přes to, že jsme se nechaly slyšet, aby si s námi nedělali starosti, připravili pro nás geniální brazilskou večeři Muqueca a my pro ně připravily na oplátku brazilské drinky Capirinha. Jímalo nás podezření, jaktože jsou tak kulinářsky zdatní,... Philipp vlastní cateringovou firmu a Jonas je šéfkuchař....
Protože byl celý dům v rekonstrukci a Philipp se do něj nastěhoval před nedávnem, dal nám za úkol rozmístit po domě surfařské plakáty,... Nenapadlo nás nic jiného, než je naschvál rozvěsit po stropě, přes erotický kalendář a ještě vzhůru nohama. Kluci vtípky pochopili a už byla poslední chvíle, abychom stihli vlak směrem do města. Nezbyl nám čas koupit lístky, protože jsme dorazili na zastávku spolu s vlakem a kluci nás uklidňovali, že to zkrátka musíme risknout. Vlak byl plný mladých lidí popíjející alkohol, kteří mířili taktéž na břeh Rýna, aby shlédli vrchol programu, ohňostroj nad katedrálou, který je připravován 50 pyrotechniky, tři dny předem. Vedle deseti tisíců dalších lidí, jsme našli krásné místo v jednom z parků na břehu, odkud jsme obdivovali nazdobené lodě na Rýnu a nasvícenou scenérii města. Netrvalo dlouho a ohňostrojová produkce s hudebním dobrovodem začala. Spousta lidí okolo zpívala, neboť si všichni předem mohli stáhnout písničku a text do mobilu, slyšeli jsme tak davy z protilehlého břehu i lidi okolo sebe. Nejsilnějším momentem už tak úžasného začátku byl okamžik, kdy se rozeznělo Imagine od Johna Lennona s obrovský ohňostrojovým znakem míru. Než desetitisíce lidí opustily břeh, vylehávali jsme na dece a užívali si toho okouzlujícího výhledu na historické centrum města z břehu Rýna. Kluci nám doslova nedovolili koupit jízdenky na vlak ani na zpáteční cestu, protože jsme opět příliš nestíhali a tak jsme vzali risk jet na černo i podruhé a vzhledem k vysoké bezpečnosti všude ve městě jsme ani nepředpokládali, že by si někdo dělal starosti s černými pasažéry. Pochopitelně byli všem lidem ve městě kontrolovány batohy a k vidění byli policisté s automatickými zbraněmi v rukou...
Naprosto znavené jsme padly k ránu do postelí, ve kterých jsme zůstaly až do jedenácti, kdy se vzbudili i naši hostitelé. I přes to, že jsme snídani dovezly, připravili pro nás k poledni doslova snídaňové hody, na kulatém stole na terase v zahrádce nebylo jediných volných centimetrů čtverečních. Trochu zostuzeny, že jsme dovezly jen drink Capirinha, který byl jen skromným děkuji za takovou pohostinnost, jsme se zvesela s Philippem a Jonasem rozloučily a pokračovaly do denního Kölnu, který jsme prochodily křížem krážem, i přes turisticky profláknutá místa, jsme náhodou objevily Rock Café Köln a krámek Ben and Jerrys. Také jsme zvládly uvíznout v ulici vedoucí k jednomu náměstí, neboť se tam natáčel film a nemohly jsme se přesunout, kam jsme potřebovaly, protože bychom zkazily dobovou scénu. A také jsme potkaly Jacka Sparrowa!
Uchozené, unavené, jsme pokračovaly v dlouhé cestě zpět do Merseburgu. Snažily jsme se udržet Luisu při smyslech a já si tak vybudovala závislost na brazilské hudbě, mimo poslouchání hudby nás noční německá krajina dovedla k filosofickým úvahám nad našimi životy, protože se náš pobyt schyluje ke konci...
