neděle 29. října 2017

Carol+ reunion

Ve sdíleném pokoji na koleji v Merseburgu jsme s Carol plánovaly, jak mě navštíví po mém návratu v Čechách, abych ji ukázala Prahu a dalších pár krás Česka.
Vyhradila jsem si pro ni prodloužený víkend, při ranním sobotním příjezdu do Prahy jsme Carol uvítali společně s Denisem a užívali si společně krás Prahy. Večer jsme dojeli k nám domů, kde jsem Carol ubytovala. Náhodou navštěvovala ségru její kamarádka z Turnova, čímž bylo rozhodnuto o výletu na další den, společně jsme tak vyrazili z Turnova na Hruboskalsko přes Valdštejn a následně na Trosky, kde jsme krásnou náhodou kromě Gazi potkali Ivetu s Kubou - takže to byl zároveň i malý gymplácký srázek. Než jsem si stihla s Gazi vyměnit pár základních informací, Denis už domluvil, že se s nimi svezeme do Jičína, Carol tak ochutnala nejlepší točenou zmrzku v celém Českém ráji - troufám si říct - U Vojtků a následně jsme šli šetřit síly na pondělní výšlap na Ještěd, odkud Carol pokračovala směrem na Prahu, protože měl brácha prázdniny, neváhal procvičovat základní anglické fráze a doplnil nás. Byla sranda, a dost jsme toho nachodili, co bylo hlavní, že jsme po celou dobu vzpomínaly na nedávné časy v Německu a Carol tak završila své cesty, protože se po návštěvě Česka vracela zpět do Portugalska. A příště třeba v Portugalsku, na viděnou! :-)










sobota 28. října 2017

See you yesterday

Poslední měsíc se stal tréninkem v loučení...
Některá goodbye byla těžší, některá lehčí - zvláště ta evropská, neboť pravděpodobnost, že se znovu setkáme je vyšší. Rozloučit se jako první se Silasem z bytu v poschodí nad námi, nebylo takové drama. I když nálada byla přidušená, nad pizzou se střídal jeden vtípek za druhým. Nepříjemná chvíle přišla, když měly prořídnout řady našeho bytu, Matthias s Vikem... Protože celkový počet zahraničních studentů byl v posledním měsíci zredukovaný, často jsme se sešli všichni u společné večeře, už se nekonaly párty, nýbrž klidné večeře s povídáním si o všem možném. U příležitosti odjezdu Vika a Matthiase Achmed a Leith připravili jordánskou večeři, kterou kvůli mě a Luise připravili ve vegetariánské verzi, abychom se přejedly, na což dávali velký pozor a neustále doplňovali naše talíře.. ach ta jordánská pohostinnost :-).
Do prázdnějšího bytu přijel Frederico, přítel Anny a tak jsme měly přítomný aspoň nějaký mužský element. Z osamělé chvíle jsme se rozhodly revanžovat večeři klukům v podobě lasagní, které připravila Anna, já naposledy upekla brambory ve slupce, které si všichni zamilovali spolu s grilovanými camemberty. V ten večer se s námi přišla rozloučit i Sarah. V posledním týdnu jsme se také všichni zbývající vydali na oběd do Nova Eventis a už se přiblížil den, kdy jsem měla odjet s Denisem do Berlína, s holkama jsme připravily drobnější občerstvení a v závěru večera přišlo jedno z nejtěžších loučení, neboť Luisa a Lucas odjížděli na dvoutýdenní roadtrip a Anna s Fredim se v následujících dvou dnech měli vydat vstříc Itálii, bylo tedy jasné, že už se v Merseburgu nepotkáme... Carlos, Isa, Sajjad, Susi, Leith, Achmed a náš byt se také rozhodl uspořádat poslední International Dinner a přišel tak čas říct si Achmedovu frázi "See you yesterday", která původně vznikla jako chyba a ukázalo se, že je to klíčová fráze pro celý Erasmovský pobyt...

Berlin love?!

Již v začátku semestru v Německu jsem se rozhodla, že během pobytu strávím několik dní v Berlíně, abych měla dost času na dlouhé procházky po městě, včetně procházek po galeriích a muzeích. Protože se o Berlín zajímal i Denis, naplánovali jsme výlet na závěr mého pobytu a hned na tři dny. Dva týdny před odjezdem jsem nedočkavě vyhledávala informace o zajímavostech v Berlíně, nejen v tradičních turistických průvodcích, nýbrž i v tipech od samotných Berlíňanů. A tak jsem vedle seznamu nejvýznamnějších budov, muzeí a galerií, měla i seznam alternativních klubů, muralů, věděla jsem, kam zajít na nejkrásnější západ slunce atp.


Už první den nám bylo jasné, že tři dny jsou opravdu málo...
A navíc jsme byli blázni a chtěli jsme chodit pěšky...

Po ranním příjezdu jsme se vydali na Charlottensburg, kam si Denis donesl zakoupenou kávu a posnídali jsme. Odtud jsme pokračovali k Zoologische Garten, kterou jsme obkroužili a než jsme se dostali ke Kaiser Wilhelm Gedächtnisskirche, prošli jsme ulicí se zahraničními konzuláty a zkoušeli svou znalost světových vlajek při obdivování moderní architektury. Značný čas jsme strávili v Gemäldegalerie, ale začala se na nás podepisovat únava a při užívání si pohledu na mistrovská díla nám těžkly nohy. S línějším tempem jsme se napojili na ulici Unter den Linden a poprvé tak spatřili Reichstag a Brandenburger Tor, dále jsme pokračovali na Bebelplatz, šli okolo Nikolaikirche a Rotes Rathaus. Protože bylo opravdu pěkné počasí, ulice byly plné lidí a turistů, neustále jsme okolo sebe slyšeli nejen němčinu, mnohem častěji angličtinu a další jazyky, včetně češtiny. Kousek od Brandenburger Tor jsme si koupili kopečkovou zmrzlinu, ta nás v Berlíně nejednou zaujala a stala se naší potravou.









Protože nám zbývalo ještě dost času, přes Alexanderplatz s Fernsehturm jsme se zastavili na pensionu, návštěvou malebného parku v Pankow s Märchenbrunnen jsme se nadobro vzdálili městské části Berlin Mitte a vydali se přes Friedrichshain až do alternativní části Berlína - Kreuzberg. Po cestě jsme si užili dlouhatánskou East Side Galerry, na mostu Oberbaumbrücke nás při sledování západu slunce překvapila kolařská akce, kdy tisíce Berlíňanů vyrazili do ulic na kolech a blokovali tak běžný provoz. Kromě lidí v kostýmech jsme měli podívanou zpestřenou i speciálně upravenými koly s repráky, ze kterých hrála hudba a jednalo se tak o pojízdnou party. V Kreuzbergu jsme shlédli pár mural artů a užívali si alternativní atmosféry, spousta kaváren přeplněných lidmi, plážový bar na břehu Spree s disco mícháčkou,... Denis ulovil Currywurst a protože jsme dobrodruzi rozhodli jsme se nejít podle mapy a zabloudili jsme do Teepee Land - hippie osady. Znaveni s téměř třiceti kilometry v nohou jsme prošli okolo legendární uzavřené The Berlin Ice Factory a už už jsme se rozhodli, že půjdeme spát, ale po cestě přes Alexanderplatz jsme potkali stage, kde vystupovali žongléři a další artisté z různých koutů světa a ti němečtí byli typičtí velmi osobitým, humorným - sexistickým stylem :D. O bližší popis si řekněte :D. Naprosto uchozeni a unaveni jsme zapadli do penzionu a těšili se dalšího dne...








Vstávat se nám nechtělo... :D Vyrazili jsme z penzionu relativně pozdě a s Museum passem jsme prošli Altes Museum. Alte Gemäldegalerie, Neues Museum a Hamburger Bahnhof. Popisovat jednotlivé obrazy a výstavy nebudu, neboť bych mohla napsat knihu... a navíc jsme byli vjemově natolik unaveni, že jsme nevnímali už žádný psaný text a tak jsme šli šetřit síly na další den.

Kilometry v nohou se na nás podepsaly, stejně jako fakt, že jsme celý den měli chodit po městě se všemi věcmi. Koupili jsme si celodenní jízdenku na MHD, kterou jsme hojně využívali. S ránem jsme navšívili Gendarmenmarkt s Neue Kirche a Denis nemohl vynechat Checkpoint Charlie. Po včerejší muzejní a galerijní tour jsme se osmělili a navštívili ještě Berlinische Galerie a Judisches Museum, které jsme si nechtěli nechat ujít. Denis byl zvědav, jak obrovský je Tempelhof, vstříc kterému jsme vyrazili, ale byl tak obrovský, že jsme nenašli vchod a to jsme ušli několik kilometrů :D. Denis se tedy spokojil s jedním křídlem a šli jsme se naobědvat do překrásného Viktoriapark s vodopádem, sluníčko stále velmi hřálo. Odpoledne jsme měli rezervaci návštěvy Reichstagu spolu se spoustou dalších turistů a protože sluníčko stále velmi hřálo, ve skleněné kopuli jsme dlouho nevydrželi, Berlín jsme obdivovali ze střechy Reichstagu, odkud byl krásný výhled až na Teufelsberg, jehož návštěvu jsme do našeho rozvrhu nebyli schopní už nijak nacpat. Se slovy, někdy příště jsme přejeli na Potsdamerplatz, kde moje tělo začalo protestovat proti dalšímu chození, s nedostatkem spánku v posledních dnech, tak jsem vysedávala na Potsdamerplatz a Denis krátce před zavíračkou ještě nakoukl do Spionmuseum.





Z Berlína jsme si kromě desítek kopečků zmrzliny v žaludku odváželi spoustu inspirace a já uchvácena tímto městěm jsem završila svůj pobyt v Německu...