Poslední měsíc se stal tréninkem v loučení...
Některá goodbye byla těžší, některá lehčí - zvláště ta evropská, neboť pravděpodobnost, že se znovu setkáme je vyšší. Rozloučit se jako první se Silasem z bytu v poschodí nad námi, nebylo takové drama. I když nálada byla přidušená, nad pizzou se střídal jeden vtípek za druhým. Nepříjemná chvíle přišla, když měly prořídnout řady našeho bytu, Matthias s Vikem... Protože celkový počet zahraničních studentů byl v posledním měsíci zredukovaný, často jsme se sešli všichni u společné večeře, už se nekonaly párty, nýbrž klidné večeře s povídáním si o všem možném. U příležitosti odjezdu Vika a Matthiase Achmed a Leith připravili jordánskou večeři, kterou kvůli mě a Luise připravili ve vegetariánské verzi, abychom se přejedly, na což dávali velký pozor a neustále doplňovali naše talíře.. ach ta jordánská pohostinnost :-).
Do prázdnějšího bytu přijel Frederico, přítel Anny a tak jsme měly přítomný aspoň nějaký mužský element. Z osamělé chvíle jsme se rozhodly revanžovat večeři klukům v podobě lasagní, které připravila Anna, já naposledy upekla brambory ve slupce, které si všichni zamilovali spolu s grilovanými camemberty. V ten večer se s námi přišla rozloučit i Sarah. V posledním týdnu jsme se také všichni zbývající vydali na oběd do Nova Eventis a už se přiblížil den, kdy jsem měla odjet s Denisem do Berlína, s holkama jsme připravily drobnější občerstvení a v závěru večera přišlo jedno z nejtěžších loučení, neboť Luisa a Lucas odjížděli na dvoutýdenní roadtrip a Anna s Fredim se v následujících dvou dnech měli vydat vstříc Itálii, bylo tedy jasné, že už se v Merseburgu nepotkáme... Carlos, Isa, Sajjad, Susi, Leith, Achmed a náš byt se také rozhodl uspořádat poslední International Dinner a přišel tak čas říct si Achmedovu frázi "See you yesterday", která původně vznikla jako chyba a ukázalo se, že je to klíčová fráze pro celý Erasmovský pobyt...
Žádné komentáře:
Okomentovat