Vzhledem k tomu, že ti, kteří dosáhli ještě vyššího počtu bodů, šli ke druhé komisi a se mnou se rovnou rozloučili, s radostí jsem jela okolo dvanácté na Čerňák, že v Praze nezkejsnu do šesti do večera čekáním na druhou komisi a v klidu stihnu představení s hudebním doprovodem Zrní v Hradci (to bych nemohla být obyvatelem České republiky, abych na Čerňáku nenarazila na někoho známého, kdo pojede stejným autobusem - Jirka si šel zrovna pro oběd do jednoho stánku s rychlým občerstvením - ty nejhorší stravovací návyky, to už k Jirkovi zkrátka patří, ale nekoupil si ani pizzu, ani kebab, ale nudle! což je pokrok!).
Rozbor ukázky videa o mezilidské interakci jsem pojala na Adama, neboť jsem vůbec neměla šajn, co bych tam asi tak měla psát, i psala jsem tam všechno, co mě napadlo a nejspíše to zafungovalo, protože se mi papír nebezpečně zaplnil a při pročítání mého výtvoru si komisařka s úsměvem pokyvovala.
Chodba s pár lidmi, čekající právě k té subkomisi, před kterou jsem měla předstoupit i já, byla naplněna totální nervozitou, jak jen pár lidí dovede vytvořit takové megalomanské množství negativní energie... (na druhou stranu,... taky bych byla asi nervózní, kdybych si zaplatila 5 000 za přípravný kurz a na tento obor se hlásila bezmála po páté, čerstvých maturantů nás tam bylo skutečně pramálo).
Na otázku, jak se mi jevil test, jsem spustila žadoněním o matice a člen komise mě ihned vyvedl z omylu... Schopnosti mám prý nadprůměrné, v této části testu jsem si vedla nejlépe, kdežto rezervy mám v ZSV a Psychologii, při otázkách mířených směrem k mému seznamu přečtené odborné literatury, který jsem vyčarovala předchozí večer, jsem vcelku obstojně odpovídala, praxe jsem měla také dostatek,... (ty slepice jedna!!! kdyby ses jenom připravovala! matiky ses bála nejvíc a tu jsi dala levou zadní! a ty vyhoříš na tom, že se něco nenašprtáš?! vždyť to je jenom o našprtání, to není nic nepřekonatelnýho! kdyby ses na to byla bývala jen podívala, tak jsi to mohla dát!!!....). Ale kdyby, kdyby, kdyby,... a Praha smrdí a Hradec je krásnej, proč se teda stresovat?! :) Aspoň vím, že na psychologii, kam se hlásí 1200 lidí není vůbec těžký se s trochou přípravy dostat, jen nebýt líná a opravdu tam chtít! tak třeba za pár let.
A večer následovala cesta do Hradce! Jupí!
Sice jsem přesně nevěděla, kde Vojta bydlí (odkud jsme měli vyjíždět), ale věděla jsem, že je to někde u knihovny a auto jako Vojta nikdo jiný v Jičíně nemá, nehledě na to, že má vzadu samolepku malého potápěče (jooo, detaily si člověk pamatuje, podstatný věci ne). Když jsem se ke knihovně přibližovala, na kašně jsem už zahlédla Jedlu se Zuzkou. Hned po pozdravení jsem na ně začala chrlit svoje čerstvé zážitky z Prahy a Jedla mě přerušil se slovy, zda nás nemá představit... (Zuzka chodila na základku s mou o dva roky starší sestrou a pak chodila i na gympl, známe se tedy už pěkných pár let a máme spoustu pro konverzace nevyčerpatelných témat... gympl přece :D a tím bylo naštěstí zažehnáno i všem trapasům spojeným s tím, když vám bejvalej představí svou současnou - a pak že si něčí bejvalka se současnou nemůžou rozumět a nerezervovaně se bavit - opět vyhlašuji boj institucionalizovanému jednání!). Když jsme se po chvíli všichni sešli, vydali jsme se na cestu, jako vždy je cestování s takovými lidmi děsná sranda jako všechno ostatní s nimi, věřím, že i pohřeb by byla zábava, jen na mě trochu dolehla únava za celý ten den, takže jsem se uvedla do úsporného režimu, ze kterého jsem se pak už nesvedla dostat.
Po příjezdu do Hradce trvalo sotva pár vteřin a hned jsme se bez problému našli s Terkou. Já a Terka jsme byly opět společně na Zrní! Poslední koncert - náš první, na kterém jsme byly, jsme strávily také spolu a tím se mi vybavily všechny milé vzpomínky na báječný Grabštejn worldfest :).
Celé vystoupení Kolik váží vaše touha s hudebním doprovodem Zrní bylo perfektní! Užila jsem si ho až dokonce, ač bylo vcelku dost feministicky laděný, tak jsem si připadala, jako kdyby mi mluvili z duše.
Po několika letech jsem také navštívila prostory divadla Drak (naposledy a opět poprvé to bylo, když se nám pod vedením Dana povedlo šílené zpracování Kytice, které mělo na naší vánoční akademii ve škole nevídaný úspěch, v opilosti z toho úspěchu nás Dan přihlásil do soutěže divadelních sborů, kde jsme neměli se svým amatérským "divadlem" jediné šance a celé naše vystoupení muselo být vedle profesionálních divadelních sborů, jež hrají svá představení již několik let, totálním fiaskem :D ale užili jsme si to a byla to sranda, dokonce jsme nebyli ani poslední ani předposlední a vyzískali jsme i zvláštní ocenění!) - i takové vzpomínky mi vyvstaly na mysl.
Když se mě pak během přestávky Terka ptala, zda je Bára těhotná, nebo tak ztloustla, přitakala jsem jí svoje neskrývané podezření :D. Otevřeně se na to zeptat neumím, protože jsem od mamky naučená, že přeci jen se těhotné se svým těhotenstvím nechlubí většinou tehdy, když mají nějaký problém a je jim to nepříjemné, zbytečně jsem se teda obávala a potvrdil mi to až Jedla, kdy mi prozradil, že se na můj účet i bavili, že jsem nejspíš jediná, kdo to ještě neví, a já s omezeností úsporného režimu nic nepostřehla a zareagovala jsem jen slovem:"Co?" s odpovědí: "Ale niiic, niiiiiiiic... " :D
Jen jsem si myslela, že se třeba dříve dočkáme svatby, protože už před těmi lety, kdy jsme začínali točit a mamka tenkrát Báru s Patrikem poznala, tak mi povídala:"Ten Patrik je ale zamilovanej do tý Báry!". A já jí tenkrát odpověděla:"Jojo, to pro ně bude konečná, mami :)". Kryspínky se nemýlily! A můžeme se těšit na malé teď už neoficiální Pirilampátko!
Žádné komentáře:
Okomentovat