S Denisem jsme šli chladným počasím na výlet do Ratboře a ohřáli jsme se v indické restauraci, kde jsem si dala nepálivé jídlo, které pálilo :-).
Stihla jsem se spolu s Denisem shledat s Terkou a její kamarádkou při příležitosti irského jammu v Lodžii. Do Lodžie se vždy velmi ráda navracím, protože se tam člověk vždy může těšit té samé kouzelné atmosféry. S Terkou jsme si tak popovídaly, jak se máme a jak naše životy probíhají a příjemně znaveni celým týdnem a ukolébáni energickou hudbou jsme se rozloučili.
S bráchou a jeho kamarádem jsme se prošli po městě, kdy jsme přišli pozdě na slavností rozsvěcení stromu, při našem příchodu již davy odcházely a vše bylo rozsvícené :D. I tak jsme si procházku užili a aspoň se nemačkali s tisíci jičíňáků u malého podia, kde probíhal program - Abyseneřeklovánoční.
V práci proběhlo perníčkové šílenství, neboť jsme byli zapojeni do projektu s nadačním fondem a měli jsme tak do vánočních obchůdků napéct obrovské množství perníčků.
Perníčkování mě čekalo i doma. Protože mamka jela na tři týdny do lázní, veškerá zodpovědnost a koordinace rodiny padla na Simonu, s čímž se skvěle popásovala a kromě úklidu na mě padl úkol "napéct znovu perníčky", které byly sprostě sežrány krátce po upečení.
V práci se nebezpečně přiblížil vánoční večírek v Náplavce, neboť se kryl s oslavou 20ti let od založení naší organizace. Při vyplňování prezenčky jsem byla zděšena, že v organizaci působím již pátým rokem. Přišlo také loučení s Marťou, neboť to byl zároveň její první pracovní den v nové práci, čili na večírku byla již jako bývalá pracovnice. A mě se stýskalo po Achmedovi, protože všichni byli jen posedávající suchaři, kteří nechtěli tancovat či podnikat nějaké pitominy.
A aby nebylo perníčků málo.... Martin také pekl perníčky a výborné, protože jsem mu je sežrala, uprosila jsem ho k dalším dvěma dávkám - jedné pro něho a jednu pro mě. A také sehnal stromek, protože dostal v práci vánoční kolekce. Skoro to tedy vypadalo, že budeme mít vánočně vyzdobený byt. Stromek jsme nakonec zdobili na poslední chvíli před mým odjezdem na svátky domů (stromek letos doma ozdobili beze mě - což byl argument, tkerý jsem uplatnila na Martina, ve skutečnosti bych beztak přijela po Novém roce a ještě by byl chudák stromek na balkonu nechat to jen na něm). Spolu s nasušeným pomerančem jsme stromek oběsili spoustou medvědů, tučňáků a hvěziček z perníku, že k navěšení kolekcí už nezbylo místo. A protože nám nestačily háčky, použili jsme papírové svorky (pro mě naprostá novinka, ale fungují a skvěle!).
S Jedlou jsme si ve vánočním městě v Jičíně dali trdelník, u kterého jsme kritizovali jeho "staročeskost" za podávání kritiky koncertu Václava Noida Bárty, který zpíval písničky cizích interpretů, různých žánrů, totálně na přeskáčku... Ale mamka se ségrou byly nadšené, tak jsme si je po koncertu vyslechli, jak to bylo skvělé, přikyvovali a šli domů.
Dárky... ach ty dárky.... Přešla jsem k velmi pragmatickému pojetí, řekněte, co byste rádi,.. .a ať je to něco praktického, užitečného, aby to nebyl čistě "konzumní" dárek. Mé ségře se tak zasekla v puse slova jako "další oblečení", "hadříky", "botky", které jsem odmítala nakupovat, neboť jich má nepřeberné, zbytečné množství. Bylo tedy těžké něco vymyslet, ale dalo se a i tak dárky dělaly radost! Také jsem byla otrávená s kupováním nového papíru a o to více jsem si dala záležet, aby bylo na dárcích poznat, že byly zabalené v papíru, který byl funkční již několikráte, přišel mi pod ruku i papír ze svatebního daru, i ten našel využití! Mé umělecké pojetí trumfla nejstarší ségra, která dárky zabalila do novin z posledního měsíce.
S mamkou jsme se na Štědrý den dopoledne vydaly do skal, vzaly jsme to odlehlou trasou, nikoliv tou nejnavštěvovanější, a tak jsme musely chvílemi překonávat popadané stromy, lezly jsme po čtyřech na neudržované vyhlídky a ztrácely se v málo značených cestách. Úspěšný výlet jsme zakončily uvíznutím v bahně :-).
Velké přiznání - nesledovala jsem jedinou pohádku! Ne! Popelka ani Anděl Páně k vánocům nepatří! Ano, vánoce se nemají trávit u televizí!
Co se těch praktických dárků týká.... pod stromečkem jsem večer našla malířský stojan, sadu štětců, po domácku vyrobená mýdla a metr vykopané studně v Etiopii O:-).
Také jsme ekonomicky přistoupili i k množství jídla během celých vánoc a tak jsme zažili první vánoce, kdy byl sněden všechen kapr, téměř všechen salát a kromě cukroví ještě pro pár posledních návštěv příbuzných nám nezbudou ani zásoby, které bychom do sebe museli tlačit ještě na Silvestra a po něm.
Další den jsme se setkali klasicky u babičky s příbuznými nad dobrým jídlem - to je klíčovým smyslem vánoc - potkat se s rodinou. A odpoledne přijela klasicky teta se strejdou z tátovy strany.
Docela fajn prožité ty nechutně profanované vánoce, které jsem docela vyignorovala :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat