Práce, práce, diplomka! Další vejška? Malba!

Protože jsem od vánoc nepřidala jediný příspěvek, bylo by fajn se ohlédnout za mezidobím, co se od té doby událo.
Velmi jsem se soustředila na práci, protože jsme měli projít Rozvojovým auditem kvality České asociace streetwork, na který jsme se pilně připravovali. O to náročnější to bylo, protože audit z naších tří klubů probíhal právě na tom našem, byla to fuška a vyzískali jsme krásných 97%! Což je docela dost bomba!
Jen co jsme vyšli z poauditové euforie, přesunula jsem energii a myšlenky na diplomku. Furt se mi ne a nedařilo začít, téma lesních mateřských školek mě opustilo stejně tak jako chuť praovat s tak malým živočichy, jak jsem si to vyzkoušela v Německu a proto jsem se rozhodla pro změnu tématu práce v čas za pět minut dvanáct. Můj vedoucí práce Standa M. mě s nadšením podpořil, protože jen zrcadlil mé nadšení ze změny a bylo velmi očividné, jak se s tématem trápím. Během týdne jsem mu přinesla navrhnutou strukturu celé práce včetně výzkumu, a zpruzelost z původního tématu byla tatam. Chtěla jsem práci napsat za dva měsíce, ale jsem záchvatovitý workoholik, takže naprostý zápal po třech týdnech vystřídala únava a já práci na chvíli odložila, umocnil to fakt, že má žádost se zasekla na děkanátu a byla odsunuta na katedru, kde chvíli ležela.  Strach, že změnu tématu neschválí byl natolik demotivující, že proč se přemáhat a nenechat to všechno až na leden, a naopak se v práci vyřádím a o to kvalitnější bude. Má práce neponese téma Výsledky učení dětí lesních mateřských škol, ale Vliv prostředí NZDM na práci s klienty. Do konce prázdnin bych ráda posbírala veškerý materiál k výzkumu a v září pak vše vyhodnotila a zapracovala veškerou literaturu a odborné články, které se m podařilo vyhledat.
Také jsem absolvovala přijímačky na druhé magisterské navazující Sociální práce. A byla jsem přijata.... Ušila jsem na sebe dobrý bič... podala jsem si přihlášku kdysi dávno a věděla jsem, že pokud ji nezaplatím, k přijimáčkám pak nedojdu. I stejně tak jsem uvažovala, když už jsme si to zaplatila, tak ty přijímačky aspoň zkusím a budu ráda, když se vlastně nedostanu. Bez jakýchkoliv příprav jsem se i přesto dostala na dálkové studium a když pak přišel dopis, abych zaslala obratem zpět čestné prohlášení, že nastoupím, byla jsem otrávená, že se musím rozhodnout dříve než v září. Okolí mě přesvědčilo, že i když v září nastoupím, neznamená to, že v říjnu nebudu moci skončit, a tak jsem čestné prohlášení podepsala a odeslala. Od září budu tedy studovat souběžně dvě studia a zkouškové prvního semestru se mi bude krýt se státními závěrečnými zkouškami ze Sociální pedagogiky. Ještě že se některé předměty dost kryjí. Jsem zvědavá, jak dlouho vydržím... jenže jak se znám... když se do něčeho dám, tak jedu na sto procent... tak nevím, kde těch 100 procent najdu :D.
Aby toho nebylo málo, tak se nám lehce rozvrátila naše žonglérská skupina, vznikly tam rozkoly, když jsem se v březnu vydala na víkendovku a znala jsem dění ve skupině jen z vyprávění M., tak jsem byla dost rozčarovaná potom, co jsem si promluvila s ostatními a diagnostikovala jsem jeden zásadní problém. Iniciovala jsem schůze/porady, které měly vést k urovnání vztahů a nastavení dalšího směrování skupiny. V současnou chvíli to vypadá tak, že založení spolku bude, avšak bez M., který se navíc stěhuje. Co umocňuje moje nadšení jsou všichni nově příchozí žongléři s podporou propagace na FB, kterou jsem si vzala s Jedlou na starost, už kvůli nim by bylo fajn udržet aspoň tělocvičnu. Jinak jsem se rozhodla zainvestovat do Zebra poi, protože jsme po několika letech s Jedlou kývli na vystoupení na PAFu, které pořádá Fireshow JBC. Ne že bychom se po těch letech kdovíjak posunuli, ale jestli je nějaký můj tajný wish list, tak na něm vystoupení na PAFu jistě je :D. I když nebude třeba tak kvalitní a srovnatelné s ostatními, vlastně proč ne, divák si stejně vybere z té přehlídky žonglérských vystoupení to své. Navíc bychom tím mohli s Jedlou pak rozjet vystoupení lightshow na více místech a proniknout tak třeba do klubů, které nás tolik lákají!
A abych se z toho všeho nezbláznila, tak jsem se pustila do malby. K vánocům jsem dostala malířský stojan, který jsem si moc přála, ale zatím jsem ho ještě plně nevyužila, to však neznamená, že nemaluji, a že k tomu nesměřuji. Takhle vypadá má pracovní plocha k diplomce, kam si věším své relaxační obrázky... a ne, nemám žádný psychický problém :D, i když...

S Denisem jsme si vyzkoušeli rodičovství na plný úvazek, jeho sestra přivedla Woodyho, velmi živého a akčního psíka :D. I přesto, že jsme si ho zamilovali, a Denis obzvlášť, péče o něj s našimi denními rozvrhy byla velmi obtížná.

A M. měl narozeniny, K., jeho stávající přítelkyně, začala týden před tím organizvoat společný dárek, moc neměla kreativních nápadů, co mu dát jiného, než lék na jeho špatnou náladu způsobenou nudou a jeho zaříkadlem "Nikdo z mých kamarádů na mě nemá čas.". K třicetinám jsme dávali dohromady kompilaci třiceti zážitků s jeho přáteli, dostal tak nepřeberné množství šílených i báječných zážitků s přáteli, díky své přítelkyni a stěhování za ní, kvůli její roční praxi v J zatím ale neměl čas nic z toho využít. Ono je to ale dobře, že se nenudí.
S bráškou jsem podnikla můj již tradiční výlet na Valdštejn za šermířema, kde jsme shlédli jejich vystoupení za deště i za sucha, ohluchli při ukázce střelných zbraní, pokecali a zase šli. :-)