Start byl o něco línější, neboť většina zahraničních
studentů měla po mém příjezdu teprve dorazit a poznala jsem akorát milou a
ochotnou spolubydlící z Ruska. Univerzitní kampus zel prázdnotou, bylo ho
možné projít skrz na skrz, aniž bych potkala jediného člověka… Parťákem mi byla
jedna toulavá kočka.
Mé úzkostné pocity umocňoval fakt, že jsem prozatím nebyla
registrovaná u koordinátorky zahraničních studentů a tudíž jsem neměla ani
připojení k internetu. Z celoodpolední mise, jež měla za cíl ve městě
najít nějakou free Wi-Fi, jsem se vrátila bez úspěchu. Věnovala jsem se tedy
sobě, dvakrát denně jsem si zaběhala a zacvičila jógu, prochodila celé město
křížem krážem, a že je opravdu krásné,… Vedle historického centra jsem
prošmejdila i okrajové lokality, objevila skate park, graffiti stěny,… A dva dny na to konečně začali přijíždět
další studenti.
Bydlím v buňce se dvěma Belgičany Vicem a
Mathiasem, jednou Italkou Annou a jednou Brazilkou Luciou, díky nim jsem poznala
dalšího Belgičana a Ira. Společně jsme se hned v neděli vydali na
průzkumnou procházku městem. Kromě toho, co jsem měla nachozeného sama, jsme
objevili navíc zajímavý výhled na hrad. Všichni jsou velmi přátelští a
šprýmaři, naší největší zábavou bylo pozorování Merseburgských kachen, takže
jsem byla ve svém živlu. Zároveň jsme se navzájem poznávali a mnohdy i vtipně
porovnávali, co jak v jeho zemi funguje či nefunguje. Potom, co mi Ir
vysvětlil, jak je jejich národ velmi šťastný, jsem mu vysvětlila, jak si Češi
neustále na něco stěžují a furt o tom jen mluví. Vzápětí, když přešla řeč na
naše studia, jsem si skvěle postěžovala, jak mě mé studium nebaví, ale že ho
potřebuji kvůli uplatnění J.
Minimálně Ir Ethan zjistil, že mluvíme pravdu. Zábavné bylo i vysvětlování
funkce háčků a čárek v naší abecedě.
Na koleji jsou též důkazy o pobytu jiných českých studentů...
Žádné komentáře:
Okomentovat