Naše snahy o navazování mezinárodních vztahů byly už od začátku zkomplikované tím, že jsme právě během welcome weeku narazili na dalších šest Čechů a jednoho Slováka studujícího v Čechách, potom další tři Slováky a ještě měla dorazit jedna Češka.
Tím číšlo naší Česko-Slovenské komunity, bohužel, asi nekončí, protože jsme se dozvěděli o dalších Češích na sportovní univerzitě a při výletu do Vilniusu jsme narazili na další Češky z mediny.... Achjo... :D Samozřejmě to má i své výhody, mít tu takovou báječnou grupu, ale víte jak, anglicky mezi sebou vážně nemluvíme.
Univerzita nás podarovala krásnými batůžky s logem KTU, připravila pro nás Bus tour městem, spoustu proslovů jednotlivých významných osob tady na univerzitě jehož součástí byly i litevské tance, hudba a hry. Tak si představte, jak tolik národů společně skotačí jakousi litevskou mutaci polky a různé kolové tance (připomívající mi historické tance), cosi jako letkis a pak samozřejmě i otce abraháma - v litevštině samozřejmě :D. Na to, jak nesnáším zapojování se do takových aktivit, kdy se má publikum zapojit, jsem si tohle vážně užila! Aneb, když do něčeho jde člověk po hlavě, tak si to užije :).
Další program nalinkovaný univerzitou byla tour po studentském kampusu a vážně to ti Litevci mají dobře vymyšlené... Bezplatné poradenství v Career Centru, které vám najde nějakou brigádu, či stáž... (tohle propojení teorie a praxe v Česku na naší univerzitě postrádám). Další geniální věc je Startup Space - pokud máte nějaké nápady, přineste nám je, s naší pomocí si je zrealizujete - a takovýhle nápad dal za vznik spoustě firmám. No jen si to představte, že si jako student založíte vlastní firmu! Která navíc funguje a nějakou tu korunu taky vydělává.... (Češi, učte se...)
A přišlo 1. září - oficiální začátek školy, celé město bylo zahlceno studenty různého věku v uniformách (taky chci zavést uniformy v Česku - geniální počin!). 1. září je tu očividně svátkem. O čemž jsme se přesvědčili, když jsme dorazili do sportovní areny, kde se měla konat Opening ceremony školního roku univerzitou. Studenti byli rozděleni podle fakult a my, jakožto zahraniční studenti, jsme vyfasovali sluchátka s překladem do angličtiny... A asi to nemá smysl víc komentovat a doplním to fotkou....
Po skončení se nám podařilo přimíchat se na raut k učitelům a dalším škoským pracovníkům, tak jsme drze ochutnali jejich víno a dobroty a pak se nenápadně vypařili.
Volné nenalinkované chvíle jsme využili k poznávání města, touláním se po historickém centru a mé postřehy? - všude je nasprejovaná kočka, wtf?; litevci jsou vážně chladní - nezdraví, jsou jako stroje, bez známky emocí; hodně si tu v supermarketech potrpí na odkládání věcí do skříněk; pokud chcete na ulici najít koš s odpadky, trvá vám to minimálně půl hodiny, buďto tam žádné nejsou, nebo jsou dokonale zamaskované, což pak nechápu, že odpadky se po městě nikde kdovíjak neválí; litevci nemají rádi toulavé kočky; litevci jsou velmi důvtipní co se streetartu týká; v každém obchodě mají tvarohové tyčinky, ujíždí na nich všichni, už i já; vždy mě překvapí, kdo všechno tu umí anglicky; mladí litevci jsou velmi příjemní, osloví vás a když promluvíte anglicky, jenom přepnou na angličtinu a baví se s vámi dál; téměř všichni litevci jsou sportovci; holky jsou tu krásné, vysoké, hubené, s dlouhýma přírodníma vlasama; na ulici občas potkáte nějakého drnkálka (žongléry jsem zatím nenašla :-/).
Po nabitém týdnu už jsme se konečně dostali také ke koordinátorům na našich fakultách. Naše fakulta sice sídlí v centru, ale od kolejí, je to přeci jen 45 minut pěšky a mhd asi tak 40 minut :D. No vyberte si...
A konečně se propracováváme k těm nejzajímavějším akcím!
Reception for international students - dress code: smart casual. Vůbec jsem nenašla odvahu si představit, o co asi tak půjde, smart casual, ok, budiž, ale co se tam bude dít? Ze strachu jsem se tam ani netěšila a víte, jak to chodí, když se na něco netěšíte... :) Vyfasovali jsme jmenovky odlišené barevně podle fakult, celá tato recepce se odehrávala v sálu s báječným rautem pro nás... Zahájeno bylo jen krátkýmy proslovy a pak už volná zábava, měli jsme se poznávat, hledat své spolužáky z fakult a učitelé a koordinátoři měli hledat nás. Díky tomuhle večeru jsme s Nikčou ukořistili kamaráda Bo-Sunga Jounga z Jižní Koreje. Zvládli jsme se bavit celý večer a udělali jsme dohodu, že si navzájem uvaříme večeři, bude to taková výměnná večeře s pro naše země typickými jídly. Bo-Sung pro nás už uvařil a příště jsme na řadě já s Nikčou. O co zajímavější ten večer byl, když jsme si povídali o zvyklostech v našich zemích a jak to u nás a u nich vlastně chodí. Bo-Sung nám vysvětloval jejich abecedu a porovnával to s čínštinou, vysvětloval nám, co je to vlastně Gangnam style a já už se vážně těším na příště :).
City rally - obrovská městská stopovaná se spoustou úkolů, jako např. donést od startu do cíle vajíčko, nerozbít ho a někde ve městě ho uvařit; sehnat kluky v kvádru a vyfotit se s nimi ve stylu Jamese Bonda; zatancovat makarénu;vyfotit se ve výloze obchodu; sehrát, že někdo je slavná filmová hvězda; vysměňovat svorku na papír za co nejcenější věc; vyfotit se s nějakým domácím mazlíčkem v náručí; jít přes přechod jako kačenky; postavit lidskou pyramidu, atakdááál. Díky tomu jsme viděli další kus města, zaskákali si v Jumspace, dozvěděli se, kde se hraje airsoft a tak dál. (Mám takový pocit, že v Hraci něco podobného existuje, ale jestli je to až takováhle sranda? :)) Jen škoda, že jsme nefungovali jako tým, takže jsme občas plnili úkoly a nevěděli jsme jaké vlastně. A také byla city rally setsakramentsky dlouhá, takže jsme byli po řádce našlapaných kilometrů a spoustě splněných úkolů unavení a free hugs jsme si tak moc neužili a úkol: kolik nejvíce lidí se vejde do telefonní budky, jsme splnili tak, že si tam vlezli tři lidé a to bylo vše.
Zasloužená odměna v cíli :)...
A International dinner, to vám byla žranice - fotky dodám :).
Žádné komentáře:
Okomentovat