Kdybych nebyla chudý student, jistě bych zvolila jiný dopravní prostředek než autobus stavící v různých větších městech, jedoucí tak nekonečně po rozbitých silnicích Polska (že se jim ty jejich dvoupatrové autobusy ještě nerozpadly, pokud jezdí tyto trasy často...). Na některých nádražích jsme si občas připadaly jak ve slumu. Nepohodlnost a moji nemožnost usnutí v autobusu zmírňoval fakt, že jsme před sebou měli každý malou obrazovku, na které jsme mohli pařit piškvorky, sudoku a ještě pár jednoduchých her (věřte, že i to vám po pár hodinách začne lézt krkem...). Mp3 jsem vyždímala do posledního zbytku energie v baterce.
A taky nastal ten moment, kdy lituji svých dlouhých a teď i velkých nohou :D.
Na jednotlivých zastávkách jsme postupně přišly na další tři holky jedoucí na Erasmus, z toho dvě přímo do Kaunasu a jedna z nich má být ubytovaná na stejné koleji, jako my. No není to trapný? Člověk i jede na Erasmus za cizincema a Čechů tu je jako kobylek - a bohužel to nebyl konec poznávání Čechů na Erasmu v Kaunasu :D.
Přijetí do Litvy jsme poznaly díky nerozbitým silnicím a krásné přírodině a jen pár vesničkám. Poslední zastávka v Marianpoli a další zastávka - Kaunas!
Už jsme nedočkavě vyhlíželi z okna autobusu, u každého domečku kravka a pak konečně nápis "Kovno" - napětí stoupá. Jako na potvoru to ten autobus bral přes nehnusnější průmyslovou část města a tak jsme se trochu obávaly, kamže to vlastně jedeme... :D I ten autobusák byl docela dooost hnusnej. Můj mentor Vainius tam na mě čekal ještě s mentorkou další Češky Léňi.
Naše broušení anglických dovedností nechť započne! Vyměnit peníze do banky a hurá na MHD.
A aby ten první dojem nebyl vůbec pozitivní, nasedli jsme do troleje staré snad 300 let, nehledě na to, že řidiči MHD bývají ženy a děsní dobytci, řídí stylem brzda, plyn a troubím. Po té pekelné jízdě jsme s batohy doslova vypadli z té děsivé zelené troleje a netušili jsme, jak dlouhá cesta před námi je (s těmi bágly byla o to dělší). Rozbité chodníky, úzké silnice,... ano jsem rozmazlená z Hradce, vím to... :D
A finálně jsme dorazili před naši horu Říp, panelák s nápisem "Bendrabutis N. 5". _Naše nadšení hned v zápětí opadlo, když jsme se s Nikčou dozvěděly, že bydlíme ve čtvrtém patře a páternoster tu vážně není, - díky bohu za ty ochotné mentory, kteří nám batohy do čtvrtého patra vytáhli! Po dalším administračním chaosu jsme na pokraji vyčerpání dorazily na náš pokoj, sedly si na postel... (tak tady budeme budoucí semestr bydlet... why not? :)).
Žádné komentáře:
Okomentovat