Lepší den v roce

Letošní majáles měl motto "Nejlepší den v roce", těžko říci, jestli jím byl, to záleží asi na interpretaci každého z nás, každopádně to stálo za to a bylo to... zajímavé...

Na Majáles jsem se chystala s Ivetou, kolik fesťáků už jsme spolu absolvovaly za ten náš život ;-) A protože jsem věděla, že Iveta pojede dřív domu, byla jsem dohodnutá se spolužákama, kteří se chystali vyrazit, číslo jsem měla na Kubu, který řekl, ať mu dám vědět a kdyby se náhodou trhli, tak že mi prý přepošle kontakt na někoho dalšího.
Spolubydlící Makyna:"Čáu, jdeš taky dneska na Majáles?" "No jasně" "Týjo, jsem dneska poprvý balila brko a vůbec mi to nešlo." Pak už přijížděla sposuta jejich kamarádů a náš byt se řádně naplnil spoustou cizích lidí, jo, bude to asi stát za to!

Předpověď byla špatná, tak jsem ještě na poslední chvíli sháněla pláštěnku a holínky, který byly o číslo menší, všechyn ostatní byly vyprodaný, musela jsem se smířit s tím, že mi budou umírat nohy bolestí... Ale ve skutečnosti to pak bylo ještě mnohem horší!

Razím si to na Majáles a v davu proudícího od areálu do Kauflandu k posilnění se najednou vidím Kubu "Stojí to tam za prd, s náramkama je problém, jdem si koupit nějaký pití, pak se ozvi.." "Ozvu, zatím!".
Ivetě jsem zoufale napsala smsku, ať si mě vyzvedne u vchodu, enbo se ztratím, když jsem to tam viděla, do pěti minut jsme se našly a mohly jsme vyrazit! Deset minut před začátkem koncertu na Zrní před stagí vůbec nikdo nebyl, nevím, jestli jsem byla zklamaná, ale radost z toho, že stojím v první řadě přímo na středu jsem stoprocentně měla! Byli geniální jako vždy a i když jsem se bála, jestli jim nebude vadit nálada takhle komerčního festivalu, vůbec, až na pár blbejch puberťáků, kteří Zrní očividně neznali a nevěděli, jak Honza Unger písničky podává a že se do toho obul! Vedle pár nových písniček zahráli všechny ty nejlepší starší (nejlepší = jakákoliv písnička od Zrní). A já jsem si vesele prozpěvovala a tancovala v prní řadě doslova v transu! Takže, Zrní na letošním Hradeckým Majálesu, silnej, dobrej zážitek! :)
Když Zrní dohrálo, byl nejvyšší čas přesunout se na Sto zvířat, z nich jsem naopak byla vcelku zklamaná, v Novým Bydžově to mělo větší kouzlo, nebo jsem jen ybla holt jinak naladěná.
"Co teď?" Iveta:"No, já bych zkusila toho Mišíka... vůbec nevím, o co jde, on vyhrál nějakou tu soutěž" "Hele, koukala jsem na něj, vypadal jak Justin Bieber, je to českej Justin Bieber, ale tak ty dvě písničky mu můžeme dát, jeslti nás přesvědčí.."
"Ahoj holky a klucíííí! Jste připravený rozjet tady pořádný diskóóó?!" "Dobře, ani ty dvě písničky mu nedáme..."

Po obědvací pauze, která se značně prodloužila díky problémům s nabíjením náramků, holt byli přetížení, jsme se blížili k stagi, kde už se připravovali Hentai Corporation. Kuba vůbec nereagoval na smsky, což mě ve skrytu duše trochu znepokojovalo... Iveta vznesla obavu, co tu se mnou bude, když odejde a neozývají se mi: "Se přeci s někým seznámim". Vážně jsem měla z Majálesu takovou radost, že jsem to neviděla jako problém, zůstat sama na fesťáku, bordelařím dobře, abych se k někomu přidala.
O Hentai jsem Ivetu přesvědčila tím, že to je vážně show, že to nebude chápat, a že jsou prostě jedineční! Kotel už se tvořil předem, aspoň nebudu u plotu a budu moct dělat bordel. Když nás zpěvák přivítal slovy: "Nazdá hovnáá, tak jste připravný?! Chci vás všechny vidět dělat bordel, koukejte bejt agresivní,...! Jak spolužačká máslo napsala:"Můžete je rádi poslouchat, ale abyste si je poslechli naživo, musíte je milovat.". Hned s první písničkou se kotel přeměnil v horký olej, do kterého nalejete studenou vodu. Litovala jsem securiťáků, ten pohled na takovej bordel by mě vyděsil. Všichni, co měli v půlce písničky ještě nějaké pivo v kelímcích, si ho nalili s řevem přímo na hlavu a pokračovali ve svém záchvatu svalstva celého těla. Však já jsem ten záchvat taky měla, Iveta chudák odstoupila pár kroků a jen koukala, povídám ji: "To máš doslova praktický studium patologických jevů!". Zpěvák, řvoun, growler, schreamler, Radek Škarohlíd, bouchající se mikrofonem v rytmu písničky do hlavy, kdy občas mikrogon skončil v kalhotech, nadávající všem, co netancujou... Probudily se ve mě všechny zkažený buňky,... Prostě je žeru a v kotli jsem nebyla sama. Co pak byla o to větší sranda, že jádro celýho toho kotle bylo složený z Jičíňáků! Ani jsem o některých nevěděla, že na Majálesu jsou, nezklamali jsme, vychováni Jičínským crossoverem :)!

Mandrage byli zklamáním, vyměkli, totálně. Na to, že jsem je z radiových písniček odsoudila, reputaci si vylepšili na jednom z Votvíráků, když jsem si řekla, že to vlastně umějí dost rozbalit a to jsem od nich očekávala i na Majálesu, ale to, co mě na nich zaujalo tenkrát, tam už nebylo, tak škoda, třeba to byla zase jen otázka tohohle koncertu. Každopádně jsem na jejich koncertu byla obohacená o jeden dost zajímavej zážitek. Protože jsem po koncertu Hentai Corp. byla trochu vyždímaná, sedla jsem si, netrvalo ani deset minut a přišedla si ke mě jedna ženská, proč ne. Fesťáky pečou na nějaký společenský konvence, jenže ona mě začala nabalovat. Pak se mě snažila přesvědčit, že jsem lesbička, i když to nevím a když bych to s ní zkusila, tak že by ze mě určitě lesbička byla, během téhle konverzace jsem se pak ještě vyhýbala spršce objetí a pusinek. Nepřesvědčila mě, byla by špatným obchodníkem a pak zakročila její kamarádka se svým přítelem a po zlíbání Ivety se konečně vzdálila. Kdyby nebyla tak opilá, tak bych si o tom s ní ráda popovídala.

Tomáš Klus, moc se mi na něj nechtělo, ale bylo to příjemný, jen se k bolavým nohou přidalo ještě koleno a v té mačkanici jsem nemohla ani pořádně stát, tak jsem to po pár písničkách vzdala, s Ivetou jsem se jako sardinka rozloučila a snažila se protlačit kamsi dozadu, kde jsem si sedla a zdálky v klidu poslouchala a pozorovala na velké obrazovce, dokud se i tam nezačali lidé mačkat a když jsem si pak odsedla dál, už jsem pořádně neslyšela, napadlo mě, že bych už mohla jít domů, jsem tu přece sama, ale vždyť bych byla hloupá, můžu i jen vsedě poslouchat, když mě tak ukrutně bolely nohy, tak jsem se vydala vstříc stagi s Horkýže Sliže, to jsem neměla dělat... Po pár písničkách mě samozřejmě ze země postavili na nohy a já ty svoje nohy dál progresivně ničila, v tom tam přišli dva kluci a tancovali taky dost dobře, a občas se usmáli a nakonec z nás byla od pohledu asi dost vtipná trojka lidí :D. Byla s nima vážně sranda a jak ten koncert skončil , nechtělo se mi vzdát takovejch dobrejch pařících parťáků a jim se mě asi taky nechtělo vzdát, protože jakmile jsem vytáhla program, automaticky jsme začali společně vybírat další kapelu. Doslova jednohlasně bylo rozhodnuto o Rybičkách 48, ono nám toho už na výběr ani moc nezbývalo, tak jsme se přesunuli a pokračovali v blbnutí a užívání si koncertu, nohy jsem samotnou bolestí už téměř necítila, nebo se mi podařilo posunout si práh bolesti, těžko říct. A vážně s nima byla sranda a tancovalo se s nima fajnově, byli to sympaťáci oba dva (Štěpáno, vždyť stejně jedeš pryč..).
A pak, jako rána z čistýho nebe Jarda! "No Štěpkooo, seš tady od začátku?! to je škoda, že se potkáváme až teď!" (No ne, že bych zvládla být na Majálesu nakonec na poslední koncert i se spolužákama?) Bylo mi vážně smutno a blbý ty dva kluky tak odpálkovat, když jsem tam byla tak sama a vzali mě s sebou, ale poděkovala jsem jim za jejich společnost, že s nima byla sranda a mě bylo řečeno, že jsem byla dobrá :D. Asi jsme z tohohle náhlýho rozloučení byli zklamaní všichni tři, ael tak co by z toho asi tak mohlo být, že? :D
A já doběhla Jardu, že s ním jdu aspoň na poslední koncert, o Kubovi prý vůbec nevědí, že se jim vůbec neozývá, tak jsem mu zrychleně vypověděla celu story mýho Majálesu a přítelkyně na něho prý čeká nalevo od stage. Přišli jsme ke stage, kde zrovna hrála Vypsaná fixa, Jarda hledal očima svou přítelkyni a vydal se i blíž do kotle, ale přítelkyně nikde, povídá:"Hmm, nemůžu ji najít, ta mě zabije... tak se snad najdeme po koncertě... Co to je vlastně tohle za kapelu?" "Vypsaná fixa" "Kecáš" "No ne, nepoznáš českýho Kurta Cobaina? (samozřejmě jehom vzhledově)" "To jako fakt?" "No" "Já jsem to debil!, já jsem to debil! Ona je na Chinaskách!" Tak jsme přešli na levou stranu té další stafe a zase jsme si hráli na sardinky. A Chinaski jsou prostě Chinaski, na nich jsem byla víceméně taky odkojená a poslechla jsem si je na spoutě koncertů... Jsem přeci z Jičína, tak jsem znalá celé texty všech písniček, co hráli a vzali to chlapci ve velkým, hodně povedený koncert se spoustou rachejtlí a konfet a s procházkama po molu a dobrýma animacema a prostě si to chlapci připravili! A u poslední písničky, kdy všichni sborově začali zpívat jednoduchý refren "Ty kurvo, zkurvená..." Na obrazovkách promítli našeho pana prezidenta, to byl dobrý vtípek. Takže valstně celý Majáles byl takový protizemanovský, ono, proč ne, když si můžeme říci svůj názor.
Člověk by řekl, že cesta domů už žadné další zážitky nepřinese... Po pár metrech po betonu už jsem měla pocit, že z nohou mám kopýtka, tak jsem šla úplně bosa. Po cestě jsem potkala pár zvěrstev, které tu už prezentovat nebudu a unaveně jsem zalehla do postele s pocitem, že ten Majáles byl vlastně docela dobrej, až na ty holiny, které se pokusily mi ho zkazit!