Tou hlavní a do nedávné doby převažující byla ohňovka, dnes převtělená do žonglování i s neohnivými nástroji.
Je to možná tak pět let zpátky, kdy jsem na internetu objevila význam slova "fireshow". Vážně mě zaujala všechna videa, na které jsem jen pohlédla a má už tak dost potlačená intuice se probojovala přes všechny předsudky vůči tomuto koníčku a zkrátka mi problesklo hlavou:"Jo! to je ono! to prostě musíš, Štěpáno!".
Přiznám se, že jsem zatím žádnou lásku na první pohled nezažila, abych to mohla připodobnit, ale jestliže tento fenomén skutečně existuje, tak u mě tato "láska na první pohled" byla právě láska k žonglování s ohněm. Pudy sebezáchovy byly tytam. I rodina a přátelé, kteří vystupovali ostře proti, jakoby najednou oněměli a nacházeli se za metr tlustým, zvukuodolným sklem.
Dlouhou dobu jsem sháněla jakékoliv osoby z mého okolí, které by s ohňovkou měli co dočinění, mé hledání trvalo přes rok.
V dobách, kdy jsem objevila tajnou sílu nejvíce rozšířené, nejmenované sociální sítě, měla jsem přidaných "přátel" sotva pět a o samotné existenci těchto stránek většina lidí ještě ani neměla tušení. Mezi těmito pár lidmi jsem měla i Aničku, se kterou jsme si zkrátka padly do oka v nějaké skupině, kde jsme se zapovídaly, jak jinak, o hudbě. Jak takto navázané kontakty během krátké chvíle vyprchají, vyprchal i tento a už delší dobu jsem uvažovala o odstranění si ji z přátel, nevím, na poslední chvíli jsem se rozhodla, že si ji přeci jen ještě nechám v okruhu svých přátel právě na této sociální síťi. Je vcelku ubohé, jak jednoduše se dají na těchto sítích navázat vztahy a ještě rychleji je zahodit tlačítkem "odebrat z přátel".
Necelý týden na to se objevil na zdi příspěvek, právě od této Aničky, který mě doslova postavil ze židle u počítače. Po svém dlouhodobém, rozsáhlém pátrání po lidech žonglujicích s ohněm jsem si byla dost dobře vědoma, že ohňovky spadají pod jídelníček šermířských historických skupin. A jedné z nich se týkal příspěvěk právě této Aničky:"Konečně se mi splní sen! Už v neděli! Jedu na trénink historické skupiny!". Ihned ten pochybně navázaný a nyní skomírající vztah z mé strany doslova vzplanul a v neděli jsem se vydala dle instrukcí Aničky poprvé v životě sama do neznámého kraje, k neznámým lidem, neznámým dopravním prostředkem - vlakem.
Mise byla úspěšná! Vedle poznání nových lidí jsem na tréninky jezdila velice ráda každou neděli odpoledne. Ale po čase jsem si začala uvědomovat, že jsem se vlastně nenaučila zatím jediný trik, zato jsem si vyzkoušela dobové tance, naučila se základy pro gotický šerm a pro kordy, ale ohňovka nikde....
Vcelku zklamaná jsem si v parném létě malovala po těle modřiny tenisovými míčky při pokusech o naučení se základních triků. Nebylo to lehké a každého náznaku triku jsem si vážila. Anglicky mluvící instruktoři z youtube mi toho tenkrát nebyli schopni říci dostatek. Po čase však ve skupině přibyli další nováčci a i ti měli zájem o naučení se nových triků a jakmile nás bylo více, hned to šlo jako po másle. Přišla nová motivace k učení se nových triků a dokonce se objevila i soutěživost.
Co dalšího jsem se kromě triků naučila bylo, že v životě si všechno musíte vydobýt sami, aspoň v původní podstatě, jinak nedosáhnete ničeho. Když už jsem se pak sama učila navazující triky, v zimě jsem se odvážila jít na jeden jediný ples sezóny.
Na plesy jsem už dříve zanevřela, neboť nemám ráda to uměle vytvořené prostředí, kde se musí plnit jedna formalita za druhou, téměř nikdo z přítomných není ve své kůži a je tam taková spousta lidí, že se vždy najde někdo, kdo má rád publikum při řešení svých osobních věcí. A když mě spolužačka dlouho přemlouvala, abych zašla na ten ples našeho gymplu, rozhodla jsem se, že tedy půjdu. Vážně, jediný ples sezóny, na který jsem šla, minulou sezónu jsem nenavštívila jediný... Celý ples jsem, jak jsem slíbila, strávila na chodbách a klábosila se spoustou lidí, pak při jedné přestávce přiběhne má sestra na chodbu, utahaná z celé protancované série tanců a zadýchaně s naprostou lhostejností povídá:"No, teď tam má být nějaká ohňovka nebo co". I kdyby na mě v tu chvíli mluvilo tisíc lidí, tahle slova bych nepřeslechla, okamžitě jsem nechala všech myšlenek a snažila jsem se z ní křikem dostat všechny podrobnosti. Slovo "ohňovka" natolik zaměstnalo mou mysl, že jsem si ani nepovšimla, že už na sále zhasla světla, lidé byli postavení i na stolech, aby viděli, a že už dokonce začala i hudba. Já jsem se i navzdory podpatkům, které jsem na sobě měla po dvou letech, rozeběhla na sál, postavila se na první židli v mém obzoru, vyslechla jsem si uštěpačné poznámky rodinných příslušníků od nejbližšího stolu, postavila jsem se na špičky a konečně viděla ty dva týpky, co si tam točí s ohněm.
Nejprve poiky - snažila jsem se identifikovat každý trik a můj mozek v tu chvíli fungoval jako online vyhledávání daného triku, vybavovala se mi ke každému triku videa postupů, jak na ně. Pak si převzali jeden tyč a druhý si vzal dvě tyče. I přes super točení s jednou tyčí jsem hypnotizovala toho kluka se dvěma tyčema, neboť to bylo to, co mě vážně zaujalo už dříve a chtěla jsem točit se dvěma tyčemi. Byla jsem docela zklamaná, protože netočil žádné pořádné triky, ale co... Tohle všechno naprosto zastiňovalo mé rozhořčení a naštvání na ně. Takhle naštvaná jsem nebyla pěkně dlouho. Takže já už takovou dobu sháním někoho z Jičína, kdo točí s ohněm, začnu kvůli tomu jezdit každou neděli vlakem do Libuně na tréninky šermířů, učím se kvůli tomu šerm a tance, šiju si kostým a oni si teď napochodují na jediný ples sezóny, který jsem se i přes vlnu nevole rozhodla navštívit a točí si tady?! Vážně se jim podařilo mě, a to doslova, vytočit.
Takže jsem za nimi ten večer ani radši nešla, sehnala jsem si jméno jednoho z nich a ozvala se mu, že bych s nimi ráda točila (hlavou mi však běželo:"Budu s váma točit.").
Netrvalo dlouho a sešla jsem se se dvěma členy Pirilampa osobně. A pak už následuje změť vzpomínek, které se odehrály velice rychle. Hned na prvním setkání mi oznámili, že za měsíc budu točit na maturitním plesu jednoho z nich i přesto, že jsem ještě s ohněm jaktěživ netočila. Když jsem dychtivě pozorovala jejich vystoupení netušila jsem, že to je první ohňovka, kterou naživo vidím jako divák, a že to bude také na velmi dlouhou dobu jediná ohňovka, kterou jsem jako divák kdy viděla.
Během spousty velmi dobrodružných vystoupení jsem poznala vážně skvělé lidi. Nebudu vám popisovat jednotlivá vystoupení, bylo jich vážně dost a tak váš spíše přesměruji na Oficiální stránky nebo na Fotogalerii.
Od vystoupení výše jsme už vážně ušli veliký kus cesty, připojila se i Bára s vějíři, Víťa plivač. Naopak s Barbim jsem odtočila jediné vystoupení a z Pirilampa odešel.
Jesli se ptáte, co se stalo s rytíři, i nadále jsem navštěvovala jejich tréninky, protože mi bylo líto opustit ty skvělé lidi. Dokonce jsem pod nimi i pár ohňovek odtočila, ale protože jsem pak měla méně a méně času a má účast na jejich trénincích byla spíše vzácná než občasná, časem jsem si začala připadat zase jako "cizák".
A protože jsem zjistila, že není hlavní točit nejtěžší triky, ale vystoupení a jejich přípravu si užívat, přizvala jsem na vystoupení Terku s Hančou od rytířů a od té doby jsme vystupovali vážně v silné sestavě. Více lidí, více nástrojů, více možností.
Po absolvování vystoupení s rytíři, kde jsme s Jedlou byli za hosty, jsem si o to více začala vážit právě Pirilampa, kdy vše probíhalo v pohodě a klídku a všichni se snaží pomoci ostatním a nejsou protivní a nechtějí zatočit sestavu, kterou mají naučenou několik let.
Nejsem si jistá, zda v tom nesehrálo svou roli to, že přetahuji lidi, točím si, s kým chci, kde chci a kdy chci. Ale mám názor, že žongléři jsou zkrátka jedna rodina a když se sejde dobrá parta, která si nebude hrát na nějakou meziskupinovou rivalitu, proč ne :).
A aby vše nebylo nabyto jen tím pozitivním, za mé alergie, které se zhoršovaly, může právě kouř, kterému se při ohňovce nevyhnu. Zdraví máme jen jedno a mělo by nám být přednější, musím tedy, ač velice nerada, přestat s vystupováním. Objevila se tu však myšlenka točit s respirátory s tím, že bychom sladili kostýmy právě k těm respirátorům. Káždopádně, jestli z toho něco vznikne, bude to hrozně zlý (v kurzu jsou zombie, lékaři, šílený člověk lezoucí po čtyřech uvázaný na řetězech :D), nerada bych se téhle možnosti vzdávala :D.
Život je souhra podivných náhod - tu dobrých, tu méně. Jaká ironie, že ač nás Anička svedla dohromady, sama s námi nezůstala...
OdpovědětVymazat