Stužkovací večírek jako dílčí zkouška dospělosti

Vážně si začínám myslet, že maturita je jen zástěrka pro obhájení si spousty událostí. Ráda bych si sem dala zmínku o našem stužkáči, dokud ho mám ještě v čerstvé paměti. Řekl bys, že když si ho pamatuju, tak to byl špatný "Stužkáč", musím ti oponovat, málem jsem se ani nezúčastnila, byla jsem na antibiotikách.
O místě jsme debatovali mnohem více, než o tématu. Stužkáč je zkrátka vznešená zámínka k opití se s učiteli. Jak nám to učitelé nandávají během roku ve školních lavicích v tom, v čem si jsou oni jisti, tak tentokrát se nám naskytla možnost, abychom to my mohli nandat jim v tom, v čem jsme my dobří. Já jsem však pít nemohla.

Vyhrála nakonec hospoda U Matěje, rauty a pití bylo domluvené, ohledně pozvánek došlo k mé první rozepři s Majdou, která s námi zkrátka odmítala komunikovat a když jsem zahodila své návrhy a chtěla po ní, aby mi udělala vzor jejího nápadu (stěžovala si na nedostatek času), že to klidně vyrobím s lidmi, kteří se sami nabídli a řekli, kdy mají čas, že chtějí pomoci, naštvala se ještě více.
Nakonec pozvánky uvnitř vypadaly takto

dali jsme si práci s tím, aby každý profesor dostal originální pozvání vzhledem k předmětu, který vyučuje.
Nedopatřením došlo ke spojení nespojitelného, takže téma bylo rasta a hippies v jednom. Nakonec to bylo všem úplně jedno, poznamenávám to pro případ, že byste se nad tím pozastavili.

Začátek byl dříve, než oficiální začátek, někteří prohlásili, že nemá cenu jezdit domů, tak začali nejspíše hned po škole, čekání je přeci taková nuda....
Když s hodinovým zpožděním dorazila paní Rančáková, už tak měli někteří velký náskok. Poctili nás svou přítomností paní Stará, paní Svobodová, pan Bažant a dokonce dorazila i naše paní třídní Hlavová, což byl velký úspěch sám o sobě, neboť nás měl kdo ostužkovat. S panem Šimánkem a panem Špicarem, které jsme po jejich příchodu vůbec nepoznali byla asi největší zábava.

Před stužkováním měla za úkol paní třídní hádat z fotek z dětství, o koho se jedná, pokud neuhádla, měla pít panáky, což, bohužel x bohudík, nedodržovala, jinak by všech svých 30 žáků ostužkovat nezvládla.
Dobré poznamenat náš jediný program - promítání fotek. Bylo to jediné, co mě napadlo, a ve třídě se to vcelku chytlo. Založila jsem účet na rajčeti, aby všichni mohli nahrát fotky ze všech roků na gymplu. A tak si představte, co za kompromitující materiál se zde sešlo... Doufala jsem, že fotky projdou cenzurou, ale když zabrousil do svých alb Hende a  rovnou je přidal do prezentované složky, nejen učitelé chvílemi nevěřili vlasním očím. Místo sentimentální nálady panoval strach z toho, co ještě neuvidí.
Pro malou ochutnávku sexta2013 rajče, je tu však pouhý zlomek toho, co bylo ve skutečnosti prezentované.
Korunováni na maturanty jsme byli kladivem Kejcha, pokud bych věděla, že mi nic nehrozí za zveřejnění příběhu tohoto kladiva, jistě bych se o nej podělila.

Velkým zážitkem byl přípitek, neboť se se skleničkou se sektem v malé hospodě rozpohybovalo přes třicet lidí, kdy si každý chtěl přiťuknout s každým. Já sama jsem si přiťukal s některými lidmi i vícekrát, jen na zapití mi zbyl ve skleničce pouhý jeden lok, zbytek jsem poztrácela po cestě na druhý konec hospodě a nebyla jsem jediná. Matěje jsme zkrátka utopili v sektu. Nezávidím paní uklízečce, která po nás tu spoušť musela vytírat.
Lidé se pak po různu roztrousili, navštívili i diskotéky samozřejmě s učiteli, kteří představovali největší atrakci, jiní debatovali až do ranních hodin U Matěje. A v pondělí se nám dostálo uznání od pana Špicara:"Tedaa... to jsme fakt netušili.... jaký to jste držáci... fakt... vydržíte hodně..". 1:1 dorovnáno! :)