Ještě si nejsem jistá, zda mám odchod na gymnázium ze sedmé třídy řadit do složky životních omylů, to se ukáže až s dalším časem. Měla bych ti však vysvětlit, že jsem na gympl jít v plánu vůbec neměla, neměla jsem tehdy totiž ještě žádný plán.
Naše učitelka tehdy lpěla, aby každý z žáků přinesl podepsaný papír, že jejich rodiče ví o této nové možnosti jít studovat na šest let. Když bych to tenkrát nemusela rodičům dávat podepsat, nikdy bych tam nešla. Všechny mé argumenty a známky nesouhlasu máma smetla ze stolu se slovy:"Vždyť si jenom zkusíš příjímačky!".
Když se tvrdohlavost rozdávala, stála jsem ve frontě hned na začátku. Takže... Začala jsem vymýšlet plán, narozdíl od mé spolužačky, jak se na takové gymnázium nedostat. A ten plán zahrnoval všechny možnosti a způsoby, jak se nedostavit k přijímacímu řízení. Když by všechny tyto možnosti selhaly, měla jsem další plán, jak jen pokazit samotné testy, ale to, že bych se k přijimačkám dostavila bylo samo o sobě tak nepravděpodobné.... To vše bylo nadějné a předpokládala jsem, že můj plán bude naprosto úspěšný,neměla jsem sebemenší pochybnosti o tom, že bych se na gympl dostala.
Nikdo mi tenkrát však neřekl, že existuje "prominutí přijímajícího řízení za splnění stanovených podmínek". Ať už ty podmínky byly jakékoliv.... Samé jedničky na všech vysvědčeních krom jedné dvojky v prvním pololetí páté třídy, kterou si paní učitellka obhájila se slovy:"Když ty fakt hrozně škrábeš, to je děsný, nebuď líná, já ti dvojku za to psaní prostě musela dát". Účast na recitačních soutěžích, olympiádě zeměpisu, Pythagoriády, kterých jsem se nikdy neúčastnila dobrovolně, vždy mě učitel daného předmětu přihlásil s větou:"Vždyť si jenom zkusíš, jaký to je!". Zdravotnický kroužek, do kterého mě navezla má starší sestra, protože jim zkrátka chyběli lidi. Flétna a všechny ty kroužky výtvarné výchovy, na které jsem vždy s radostí docházela....
To všechno mi překazilo můj plán:"Jak se NEdostat na gympl". A teď úplně vážně... Kdybyste mi v první třídě řekli, že existuje tahle možnost přijetí bez přijímajícího řízení na šestileté studium, na které mě rodiče přihlásí proti mému souhlasu, vážně bych dělala všechno proto, abych neměla průměr 1,0!
A ta věta:"Vždyť to jenom zkusíš!" mě bude nejspíše pronásledovat celý život. I když... teď by mi přišla upřímně vhod, neboť s touto větou:"Vždyť to jenom zkusim!" jsem si podala přihlášku na obor Psychologie do Prahy. Tak uvidíme, jestli tato věta v mém životě není jen pouho větou, nýbrž kouzelnou formulí určujících mé osudy :D.
A pokud mě omluvíte, samotný pobyt v tom ústavu nechám do dalšího článku. Vždyť jen samotné přijetí mi zabralo tolik písmenek :).
Žádné komentáře:
Okomentovat