Protože se dva studentské kluby nachází přímo v kampusu, můžete být buďto na párty v centru dění a nebo sedět na koleji a být rušení hlukem až dlouho do noci, protože na noční klid se tu opravdu nehraje.
Wärmi studentský klub nejprve pořádal Männertag, pod širým nebem se vystřídalo pár Djs, kteří opilému publiku hráli na přání pravděpodobně velké hity, protože všichni ostatní kromě hloučku mezinárodních studentů vyřvávali texty. Nezbývalo tedy nic jiného, než si zřídit zábavu podle sebe, jako třeba strhnout celý dav do kilometrové ještěrky a skandovat ze všech lidí v publiku nejvíce na ty profláklé hity se snahou o duplikování textu! Když už nám nebylo příjemné trávit čas se spoustou opilců s nízkou koncentrací ženských protějšků, rozhodli jsme se odebrat na kolej.
Nedlouho na to následoval báječný Wärmi open air, šňůra punkových, rockových a metalových koncertů táhnoucí se od odpoledne až do pár hodin po půlnoci nabídla punkové a rockové zážitky. Naše Flatmily se připojila pochopitelně až dost pozdě, protože Vik si ještě vařil večeři. Dorazili jsme do prořídlého kotle s Dieterem v alkoholové náladě, který dokončil svůj projekt a chtěl oslavit zbývající tři týdny volna v Německu. Dorazila i Ruská sekce zahraňáků, takže jsme vytvořili naprosto báječný kotel. Na scénu přišla úžasná skupina Cox and Riot, jejíž zpěvák velmi rychle pochopil, že nejsme německy mluvící a přeorientoval se na angličtinu, neboť pocházel z Manchesteru. Přidal se k nám i nový student Ted z Ghany. V kotli jsme rozpoutali dost dobré peklo, společně jsme pogovali v kruhu, tancovali proti sobě v linkách i ve dvojicích a kapela nám to vracela ještě větším nadšením a nábojem v jejich hudbě. Aneb jak si lidé ze všech kontinentů, z rozdílných kultur, rozličných náboženských vyznání dovedou společně užít večer. Dieter byl opíjen, neboť platilo pravidlo, že kdo si koupí jakýkoliv drink, koupí Dieterovi panáka. Vika pak nenapadlo nic lepšího než pomocí Google překladače do němčiny přeložit, že má Dieter narozeniny. Všichni přítomní tedy zazpívali Happy B-day a kapela zahrála další písničku pro Dietera. Vcelku by tenhle Vikův vtip prošel, kdyby se na konci koncertu nechopil mikrofonu se záměrem poděkovat kapele a nezapoměl přidat dovětek, že Dieter narozeniny nemá, ale že si to vážně užil. Nechybělo ani focení naší skupinky s kapelou :-).
Od pátku do neděle trvající Merseburger Schlossfest nabízel vedle historických slavností města i vedlejší zajímavý program plný samých party. V pondělí jsme se s německým studentem starajícím o zahraňáky a spoustou dalších jeho kamarádů po BBQ před kolejí vydali do historického centra, kde jsme se po krátkém dešti připojili k párty z devadesátek. Playlist jsem velmi dobře znala, protože přesně takové songy vyhrává Vik, opět jsme se po krátké chvilce postávajících Němců propracovali do kotle, kde jsme se vyřádili a pokračovali v Dieterově oslavě narozenin. Mimo jiné jsem tam potkala i spolužáky z řad Německých studentů, kteří se ke mě velmi nadšeně hlásili. Po koncertu jsme se přesunuli do zahrady, kde byl připraven desetiminutový ohňostroj. Celý večer si na můj účet a účet Shubhankara tropili ostatní vtípky, protože se naše jména vyslovují stejně, z čehož vzešlo i založení společnosti služeb pro opilé "Štěbhankah" services, které hojně využíval Dieter během zpáteční cesty do kampusu.
V sobotu všichni lenošili a zlákala jsem na dobrodružnou výpravu jen Lu s cílem objevení nejbližšího jezera s pláží...., Po dvou hodinách bloudění se nám konečně podařilo najít přístupnou cestu k jezeru, obešly jsme ho celé dokola a našly jsme pouhé dvě cestičky. Jezero bylo obložené rozličnými chemickými společnostmi, ze kterých se linul nepříjemný smrad a podle mapy vyznačená pláž měla rozlohu dvou metrů. Ano příště se opravdu musíme vydat až ke Geiseltalsee, a zklamané nebudeme. S patnácti kilometry v nohách jsme dorazili na kolej připravit se na večerní akci Electronic Castle Schlossgraben Merseburg. Ve zredukovaném počtu Vik, Matthias, Dieter, Anna, André, Lu, Ted a já jsme se vydali do města, během cesty se Lu udělalo velmi špatně, avšak v opilé náladě odmítala nedojít na party, takže jsme dorazili až k půlnoci do bývalého obranného příkopu při zámku, který produkční přetvořili do electro párty v jámě s promítaním na staré zdi, laser show, plameny šlehajícími nad celou jámou s doprovodným programem skupiny holek snažící se o fireshow. To, že nebyly moc sběhlé v manipulaci s vějíři, poi i plivání jsem ani nemusela říkat a všichni ostatní to pochopili, protože jsme, jak jinak, byli opět v první řadě přímo před Dj, někteří nezvládli rozehřáté zbytky oleje dopadající na jejich oblečení a kůži. Mimo jiné jsem objevila v davu i jediného mi známého žongléra z univerzity, nebylo to moc těžké, protože žongloval se svítícími míčky :D a nezaváhal mi půjčit svítivé poiky, se kterými jsem si chvíli točila a odváděla tak pozornost některých lidí od produkce na pódiu. Na Dieterovi se už začala podepisovat únava z nepřetržitého slavení jeho narozenin, ale chvílemi stále našel dostatek energie k tancování. S Matthiasem jsme už odpoledne uzavřeli dohodu, že zítra v jedenáct hodin dopoledne budeme znovu ve městě, protože se má konat historický průvod (měla jsem tedy na paměti, že bych měla jít spát v rozumný čas). V kotli si nás našla i ruská větev zahraňáků a další naši němečtí spolužáci, kteří odpadli jako první a já s Vikem a Lu jsme vydrželi nejstatečněji až do čtyř do rána. Po cestě zpět jsme ještě přibrali mou spolužačku Vanessu. Než jsme došli zpět čtyři kilometry z města do kampusu a než jsem se osprchovala, bylo už po páté ranní hodině, statečně jsem si nastavila budík na desátou a po pár hodinách jsem ke svému překvapení vstala bez větších obtíží.
Celá kolej působila vylidněným dojmem, neboť všichni dospávali párty, tak jsme s Matthiasem obešli byty ostatních, kteří chtěli jít také na historický průvod a jediného živého, kterého jsme našli byl Ted, ve třech jsme s mírným zpožděním došli na začátek hlavní ulice ve městě, kde začínal historický průvod jdoucí směrem k hradu. Po průvodu jsme se ve městě naobědvali a příjemně unaveně se vrátili do spícího království na kolejích.
Žádné komentáře:
Okomentovat