Bohatý červen

Podařilo se nám sejít se i s holkama z gymplu, sešlo se nás pár, ale bylo to fajn, já jsem nahlas vyřkla své obavy z toho, jak se rozpadáme, jak na nás ostatní prdí a nestojí o nás a že chci mít nějaký kámošky, se kterejma budu chodit za pár let venčit děti!
A narozky jsem oslavila s Lenkou! Zase celá prokecaná noc! Uvědomily jsme si, že se vidíme tento rok poprvé a také, že se příště uvidíme až v dalším roce - vážně je tohle standard? - poslední dobou ano...
Jednoho dne zevlování v Šimkáčích jsem si při cestě na byt uvědomila, že nemám žádné jídlo a že ho půjdu koupit, to bych ale nemohla zahlédnout Ivetu ve zrmzlinovém stánku, kde jsem si objednala tu největší zmrzlinu, kterou mi natočila ještě větší, když ví, jaký zmrzlinový prase to jsem. Pak jsem s ní počkala do zavíračky a podruhé dokonce měla večer i vytáčet stroj, tak jsem si vyzkoušela točit zmrzlinu a hlavně jsem se jí přejedla!

Červen byl plný velkého.

Na Votvírák jsme jeli jako před rokem s Ondřejem a Eliškou, Zdendou a Simonou, Na místo pak dorazila Zdendova přítelkyně a Simony přítel a já byla osamocenej looser. Několikahodinové kolony, kdy ti dobytci předjížděli i příkopem nás neodradili, stan jsme si stavěli taktak na betonu, místo zkrátka nebylo, holt vyprodaný festival... Koncerty super, jen jsem zjistila, že jsem na to už vážně stará - celý ten fesťák neustojím, kde jsou ty časy, kdy jsem zvládla dělat bordel celý den! To však nemění nic na tom, že jsem si ho náramně užila!
Další víkend jsem jela stavět tábor a jsem z těch lidí tam poněkud rozčarovaná, asi zažívám obecně krizi... z lidí. I na Votvíráku jsem potkala pár fajnových cizích lidí, ale nechtělo sem i se s nimi ani seznamovat, víc lidí holt už asi neunesu, nebo nevím, nejsem asi naivní, abych si myslela, že bych se s těmi lidmi ještě někdy viděla, tak jsem je ani enchtěla poznat. Ovšem na tom stavění táboru jsem ty lidi poznat chtěla, když s nimi budu čtrnáct dní pryč na konci světa - a nejenže jsem unavená, ale i rozmazelná ze svých přátel, že se mi nelíbilo, jaké špatné vztahy mezi sebou měli, jak se k sobě chovali... Asi si budu chvíli hrát na introverta a vůbec mezi ty jejich nezdravé vztahy nechci vstupovat a poznám je hezky jednotlivě, zahraju si na takové Švýcarsko!

Sebrala jsem odvahu a nechala se ukecat na Polnou v plamenech, PECKA!  (třeba někdy rozvedu;-) ... třeba teď') Už jen cesta tam byla zážitek, když mi Martin dal do ruky navigaci, ať mu říkám kam má jet (vážně po mě nechtějte, ať vás naviguju, už jen ve vlastním zájmu!). Samozřejmě navigace reagovala opožděně a tak jsem Martinovi vždy akorát oznámila "Tam jsi měl odbočit doleva...". Hodinová zajížďka po krásné Vysočině navíc, proč ne. Jen co jsme přijeli do Polné před zámek, kde jsme měli strávit budoucí víkend, už jsme zahlédli Yufiho (pro neznalé - dooost dobrý žonglér! a v Česku docela profláknutý). Po chvíli jsme narazili i na Žandu a seznámili se s Vránou, Nexem, šílenou Barčou z Prahy a pak už se ta jména a tváře vznášejí v lehkém oparu z toho množství nových lidí - ach další noví lidé - mé nenadšení z poznávání dalších super lidí pokračovalo.
Prošla jsem pár workshopů, na kterých byla sranda - i když jsem se moc nového nenaučila, užila jsem si je. Sobotní večerní galashow jsem hltala každým dechem a byla jsem jak malé děcko, když jsem si vykřičela hlasivky hned při prvním vystoupení a pak mi už jen opuchávaly omlácené ruce. Jediné, co vyrušovalo, byl ten svah, na kterém jsme se snažili udržet a kameny jsme si tam vyrývaly do země díry na nohy, abychom se měli aspoň čeho chytit a neskutáleli se dolů na ostatní diváky.
Po cestě zpátky by člověk řekl, že už se nic závratného nestane, kdepak,...
Zjistila jsem, že jsem srab, koupat se s ostatními na Evu jsem prostě nedala a radši jsem šla sbírat jahody :D. (To je tak, když někdo prohodí spontánně nápad, že v téhle oblasti jsou krásné lomy a co se takhle třeba vykoupat).
A tím skončily mé "prázdniny" - prostě ten název prázdné dny - nesmysl... To nejsou vůbec prázdné dny. A začala jsem pracovat u ségry.