Kdybych lidi poprosila o definici pravdy, nevěděli by si s touto těžkou úlohou rady. Když bych se jich zeptala, zda jsou pravdomluvní, styděli by se odpovědět "ano" i "ne". Styděli by se za obě tyto odpovědi. Proč? Protože by si ani nebyli jistí, co to ta pravda je. Je rozdíl mezi tím, co se o pravdě říká a jaká ve skutečnosti je a největší propast odděluje to, čím pravda kdysi bývala.
Pravda bývala hodnotou všeobecně uznávanou, dnes bychom ji mohli přiřknout pojem přežitek.
Žijeme ve lži, že je náš život velmi komplikovaný a přitom je velice prostý, domníváme se, že tedy i všechno ostatní musí být komplikované - že musí být komplikované studium, že musí být komplikovaní lidé, že musí být komplikované vztahy. Vždyť když by něco komplikované nebylo nebo nám to komplikované nepřipadalo, hned by se nás jalo podezření!
Takže žijeme komplikovaný život s komplikovanými lidmi a vedeme komplikované vztahy, na všechny oblasti našeho života máme specialisty, za kterými docházíme pro rady. Jsou specialisté přes obuv, specialisté přes emoce, specialisté přes chůzi, specialisté přes stravování, specialisté přes oblečení, specialisté přes vlasy, specialisté přes papír, specialisté přes igelitové pytlíky,... Žijeme v této iluzi, jakmile máme potřebu nebo problém z této určité oblasti, jsme nuceni tyto specialisty vyhledat, jenže sami specialisté nám tuto komplikovanost nerozřeší, ba naopak, oni také neznají pravdu, mají určený jen svůj jakýsi pomyslný cíl. Tímto cílem je prodat své produkty a služby, nikoliv nám pomoci a tak své já zamotáváme do spousty dalších lží, aniž bychom se mohli pravdy dopracovat.
Jakmile pravda z našeho praktického života takhle degradovala, je zřejná degredace pravdy v obyčejné lidské interakci a zde se střetáváme a narážíme na největší mantinely, které nás nechtějí pustit z pomyslného kluziště a vše jen odráží zpět na herní pole. My tedy stojíme uprostřed tohoto hřiště pod neustálou palbou a nemůžeme odejít. Domníváme se, jací jsme, domníváme se, jak nás vnímají ostatní, domníváme se, jak chceme, aby nás ostatní vnímali, domníváme se, že víme, jak chceme, aby nás ostatní vnímali, domníváme se, že víme, jak chtějí ostatní, abychom je vnímali, domníváme se, jak chtějí ostatní, abychom je vnímali, domníváme se, jak vnímáme ostatní, domníváme se, jací ostatní jsou.
A přitom je pravda tak prostá... nebo spíš to, co pravdou bývalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat